Mozek, tělo, chemie
Jak to funguje
Dopamin, serotonin, spánek, neuroplasticita. Věda bez mystifikace — a bez zjednodušení, která víc škodí než pomáhají.
Dunningův–Krugerův efekt: co o něm víme a co se přehání
Dunningův–Krugerův efekt zlidověl jako vysvětlení každého sebejistého ignoranta. Co původní studie zjistila — a proč část efektu je statistický artefakt.
Potvrzovací zkreslení: proč vidíme hlavně to, co čekáme
Potvrzovací zkreslení je nejtišší a nejrozšířenější chyba myšlení. Jak funguje, proč ho skoro nevidíme a co se s ním dá dělat.
Efekt pozorovatele: proč v davu pomáhá málokdo
Když potřebuje někdo pomoc před zraky mnoha lidí, často nepomůže nikdo. Co je efekt pozorovatele, proč vzniká a jak ho prolomit.
Konformita: proč se přidáme k většině, i když nemá pravdu
Tlak skupiny umí přepsat i zjevnou pravdu. Co ukázal slavný Aschův experiment, proč se podvolujeme a jak to není jen o slabosti.
Proč lžeme: malá lež jako sociální mazivo i tichý problém
Většina lží není zlá ani velká. Co výzkum zjistil o tom, jak často lžeme, proč to děláme a kde se z maziva stává problém.
První dojem: jak rychle soudíme a jak moc se mýlíme
Mozek odhadne druhého dřív, než stihne promluvit. Co o prvním dojmu víme, kde je užitečný a kde nás soustavně vede špatně.
Odkládání odměny: co marshmallow test opravdu ukázal
Dítě, sušenka a patnáct minut čekání — pokus, který zlidověl jako test budoucího úspěchu. Co z toho platí a co pozdější výzkum opravil.
Nostalgie: proč se nám stýská — a k čemu to je dobré
Stýskání po minulém se bralo jako slabost a sentiment. Psychologie ho dnes čte jinak — jako nástroj, který dává přítomnosti smysl.
Umělá inteligence a tvoje hlava: co s mozkem dělá rok denního používání ChatGPT
AI je v denním používání tři roky. První longitudinální data o jejím vlivu na lidskou kognici začínají přicházet. Tady je vyvážený rozbor — kde nás opravdu zhloupne, kde nám pomůže, a co o tom víme z neurovědy.
Ájurvéda a typologie osobnosti: co z indického systému je užitečná metafora a co je vědecká fikce
Ájurvéda je dnes globální trh v řádu desítek miliard dolarů. Česká wellness studia ji nabízejí. Knihy o dóšách se prodávají. Co o ní víme z klinických studií a kde leží hranice mezi rozumnou metaforou a falešným nárokem.
Dharma a povolání: starobylý koncept, který může vyřešit moderní krizi smyslu
Skoro devět z deseti mladých Britů ve věku 16–29 let uvádí, že jejich životu chybí smysl. Sekulární kariérní coaching nabízí „najdi svou vášeň“. Hinduistický koncept dharmy říká něco trochu jiného — a empiricky funkčnějšího. Tady je rozbor bez ezoteriky.
Sociální nákaza: jak se chování šíří mezi lidmi
Štěstí, obezita i kouření se podle slavných studií šíří přátelstvím dál, než bys čekal. Co ten výzkum ukázal, co znamená — a proč ho čtěme kriticky.
Práce z domova: co dělá s pohodou a soustředěním
Práce z domova ušetří dojíždění a dá svobodu. Zároveň umí rozmazat hranice, izolovat a podkopat soustředění. Co o tom víme a jak si ji nastavit.
Nuda: nepříjemný signál, který má svůj smysl
Nudě se dnes dá vyhnout jediným klepnutím. Jenže nuda něco hlásí — a život bez ní má vlastní cenu. Co nuda je, proč existuje a proč jí stojí za to občas dovolit.
Mozek si zvyká: proč ti život ztrácí jiskru
Vrátíš se z vysněné dovolené. Máš milého partnera, slušnou práci, byt, co tě baví. A přesto někde uvnitř doutná podivné „a to je všechno?“. Nemusí to být deprese ani nevděk. Často je to obyčejná vlastnost mozku, kterou neurovědkyně Tali Sharot popisuje jako největšího nepřítele radosti — habituace.
Rozhodování: proč nám to jde hůř, než si myslíme
Rozhodování bereme jako chladnou úvahu. Ve skutečnosti ho řídí zkratky, emoce a špatné odhady budoucnosti. Co o tom víme a jak se rozhodovat o něco líp.
Řeč těla: co opravdu prozradí a co je mýtus
Kurzy slibují, že z gest přečteš každého. Věda je opatrná — řeč těla něco sděluje, ale jednoznačné „signály lži“ a zaručené triky jsou z velké části mýtus.
Detekce lži: proč „odhalit lháře“ skoro nejde
Uhýbavý pohled, nervozita, dotek nosu — „signály lži“ zná každý. Jenže spolehlivě fungující signál neexistuje a i experti se trefují jen o málo lépe než hod mincí.
Řeč a jazyk v mozku: jak se z hluku stane význam
Z proudu zvuků mozek za zlomek vteřiny vytáhne význam — a my si toho ani nevšimneme. Jak jazyk v mozku funguje, proč na věku záleží a co prozrazuje jeho ztráta.
Komunikace po smrti: co o tom skutečně víme z neurovědy a co je spekulace
Britská neurovědkyně Tara Swart strávila roky studiem near-death experiences, terminal lucidity a dark retreats. V Diary of a CEO říká: vědomí může být víc než produkt mozku. Tady je vyvážený rozbor — co data ukazují, co vědci spekulují, a co je populární čtení.
Víra, náboženství a zdraví: co o té souvislosti víme
Lidé zapojení do náboženské obce bývají v některých ukazatelích zdravější. Co za tím doopravdy stojí — a proč to nemá být ani argument pro víru, ani proti ní.
Čich a feromony: nejpodceňovanější smysl a jeden velký mýtus
Vůně sahá rovnou do paměti a emocí jako žádný jiný smysl. Zároveň je čich obestřený mýty — od „šestého smyslu pro lásku“ po feromony v lahvičce. Co platí a co ne.
Mužský a ženský mozek: kolik rozdílu tam doopravdy je
Populární knihy slibují návod na „opačné pohlaví“. Neurověda je o dost opatrnější — rozdíly v mozku jsou většinou malé a hlavně se silně překrývají. Co platí a co je mýtus.
Zdraví mozku: co prokazatelně zpomaluje stárnutí hlavy
Křížovky a doplňky na paměť slibují ochranu mozku. Tvrdá data ukazují jinam — k pohybu, sluchu, tlaku a vztahům. Co stárnutí mozku skutečně zpomaluje.
Jet lag a směnný provoz: jak srovnat rozhozené vnitřní hodiny
Po dlouhém letu nebo nočních směnách tělo „ví“ jiný čas než hodinky. Co se v něm děje, proč je směnný provoz zdravotní zátěž a jak vnitřní hodiny posunout co nejrychleji.
Hudba a mozek: proč nás zvuk dokáže rozplakat i nakopnout
Skladba umí vyhnat slzy i dodat sílu na poslední kilometr. Co se přitom v mozku děje, kde má hudba doložený účinek a kde — třeba u „Mozartova efektu“ — jsme se nechali napálit.
Vnímání reality: proč mozek svět spíš hádá než vidí
Připadá nám, že oči svět prostě snímají. Mozek ho ale aktivně skládá z dohadů a očekávání. Co z toho plyne — pro iluze, pro spory o realitu i pro pokoru.
Síla mysli a sebeklam: lekce z mentalismu a kognitivní psychologie
Stories we tell ourselves — věty, kterými si vykládáme realitu — ovlivňují utrpení víc než realita sama. To není ezoterika, je to opakovaně doložená kognitivní psychologie. Tady je, co o tom víme a jak s tím pracovat bez self-help pohádek o „myšlenkové síle".
Učení cizích jazyků: co na dospělého opravdu platí
Děti to prý mají zadarmo a dospělý nemá šanci. Data jsou jinde: dospělý se učí jinak, ne hůř — a většina toho, co rozhoduje, není talent, ale metoda a čas.
Nervový systém a imunita: proč stres opravdu oslabuje obranu
„Onemocněl jsem, protože jsem byl ve stresu.“ Zní to jako výmluva — ale imunitní systém a nervový systém spolu skutečně mluví. Co z toho plyne a co je naopak přehnané.
Vnímání času: proč léta letí a nuda se vleče
Hodina u zubaře trvá věčnost, týden dovolené uteče. Čas vnímáme pružně — a jde to pochopit. Proč roky s věkem zrychlují a co se s tím dá dělat.
Geny a povaha: co je dané a co ne
„Mám to po rodičích.“ Dvojčata ukazují, že velká část povahy je opravdu dědičná. Co to ale doopravdy znamená — a proč „dědičné“ není totéž co „neměnné“.
Sny a lucidní snění: co se v hlavě děje, když spíš
Výklady snů slibují skrytá poselství. Skutečná věda je opatrnější, ale ne nudná: sen je činný stav mozku se svou logikou — a u části lidí se dá i řídit zevnitř.
Bolest: proč ji netvoří tělo, ale mozek
Čekáme, že bolest přesně odpovídá poškození tkáně. Neurověda ukazuje něco jiného: bolest je rozhodnutí mozku o ohrožení. Pochopit to není útěcha — je to klíč.
Hypnóza: co umí, co neumí a co je jen pódiové divadlo
Pódiový hypnotizér, kyvadlo, „spíte a posloucháte mě“. Skutečná klinická hypnóza vypadá jinak a něco doopravdy umí — hlavně u bolesti. Kde má data a kde je to jen show.
Jak trénovat pozornost: fokus není povaha, ale dovednost
„Nedokážu se soustředit“ zní jako diagnóza povahy. Ve skutečnosti je pozornost systém, který má svoje pravidla — a většina toho, co ho rozbíjí, jsou věci, které si kolem sebe stavíme sami.
Jak se učit: co funguje a co je jen pocit učení
Podtrhávání a opětovné čtení vyvolávají příjemný pocit, že látku znáš. Je to ale iluze. Učení, které drží, vypadá jinak — a je nepohodlnější.
Paměť: jak si pamatovat víc bez triků z internetu
„Mám špatnou paměť“ obvykle znamená, že informace dostaly špatné podmínky k uložení. Tady je rozbor, co paměť potřebuje — a proč většina vychytávek míří mimo.
Placebo efekt: jak očekávání mění tělo
Cukrová pilulka může utišit bolest. Neznamená to, že byla ta bolest vymyšlená — znamená to, že očekávání samo spouští biologii. A taky že na lecčems nezabere.
Mobil a mozek: co říká věda o záření a co je skutečný problém
Záření z mobilu vyvolává obavy už léta. Tady je rozbor — jaký typ záření telefon vysílá, co o riziku nádorů ukázaly velké studie a proč je skutečný dopad mobilu na mozek úplně jinde.
Mikrobiom a osa střevo–mozek: co o tom skutečně víme
Osa střevo–mozek je reálná a fascinující věc. Taky je to oblast, kde marketing běží roky napřed před důkazy. Tady je střízlivý přehled: jak střevo a mozek spolu mluví, co je doložené, co je zatím hypotéza a co s tím rozumně dělat.
Svalový test a aplikovaná kineziologie: proč vědecky neobstojí
Aplikovaná kineziologie tvrdí, že silou svalu lze odečíst alergie, nedostatky vitaminů i citlivosti. Používá ji řada alternativních terapeutů a objevuje se i ve videích populárních zdravotních influencerů. Tady je střízlivý rozbor: co metoda slibuje, co ukazují slepé pokusy a kde je hranice mezi pseudodiagnostikou a poctivým svalovým testem.
Čipy v mozku: co technologie pro mozek opravdu umí a kde začíná hype
Videa opic hrajících hru „silou myšlenky“, řeči o splynutí s umělou inteligencí, sliby telepatie. Kolem čipů do mozku je tolik marketingu, že to zní jako science fiction. Za titulky je přitom skutečný, desítky let starý obor, který dokázal věci hodné obdivu — i propast mezi tím, co umí, a tím, co se slibuje.
Proč nám tak záleží na postavení: status, srovnávání a klid v hlavě
Rádi se vidíme jako lidé, kteří jsou nad honbou za postavením. Jenže touha vědět, kde v žebříčku stojíme, je jedna z nejstarších a nejsilnějších sil lidské mysli. Předstírat, že s námi nehne, znamená jen nechat ji hýbat námi potají. Tady je, proč mozek tak úporně sleduje pořadí — a jak s tím žít.
Vipassana: co se skutečně děje na desetidenním meditačním pobytu
Desetidenní kurz vipassany patří k nejintenzivnějším experimentům, na jaké se člověk může přihlásit: deset dní v naprostém tichu, bez telefonu, bez čtení, deset hodin meditace denně — a zdarma. Jedni mu připisují obrat v životě, druzí z něj odešli rozhozenější. Tady je, co se na něm skutečně děje a komu může uškodit.
Meditace: úskalí a sporné formy — co se v aplikaci nedočteš
„Stáhni si aplikaci a medituj“ — zní to jako rada bez háčku. Jenže meditace není jedna věc a každému nesedne stejně. Tady je, čím se jednotlivé formy liší, jestli je to placebo, a kdy a komu může spíš zatopit než pomoct.
Spánkové fáze prakticky: REM, hluboký spánek a co opravdu dělají pro paměť, hormony a metabolismus
REM a hluboký NREM spánek mají různé funkce — hluboký NREM upevňuje deklarativní paměť a metabolismus, REM emoční regulaci a kreativitu. Architektura během noci se mění: hluboký spánek dominuje v první polovině, REM ve druhé. Co to znamená pro tvůj rozvrh, alkohol a tréninky?
Jak číst zdravotní titulky: sedm otázek, které vyřeší devět z deseti polopravd
Zdravotní zprávy se prodávají jako klikatý seriál — každý díl ti říká pravý opak toho minulého. Cukr je vrah, ale včerejší článek tvrdí, že bez něj umřeš. Maso způsobuje rakovinu, hned vedle příběh diabetika, kterému ji vyléčilo. Tady je sedm otázek, na které si potřebuješ odpovědět, než článek zavřeš s pocitem, že něco víš. Plus krátký seznam médií a osobností, kde to stojí za pozornost, a kde už ne.
Evoluce běhu, dýchání a sezení: co o tom říká Daniel Lieberman
Evoluční medicína nepředepisuje paleo-fantazii. Říká, kde jsme se vyvinuli odlišně od toho, jak dnes žijeme — a kde má smysl naše tělo poslouchat. Tři rozhodující domény: pohyb, dech a poloha.
Dan Siegel a interpersonální neurobiologie
Mysl není jen v mozku — děje se mezi lidmi. Dan Siegel (*1957), dětský psychiatr a výzkumník z UCLA, položil v 90. letech základy oboru „interpersonální neurobiologie“, který propojuje neurovědu, teorii vazby a mindfulness. Jeho model mysli jako „integrovaného toku informací a energie“ zní akademicky, ale stojí na něm většina dnešní trauma-informované terapie i rodičovského poradenství. Co z toho jde převést do lidské řeči.
Milgram: co experiment s poslušností skutečně ukázal (a neukázal)
„65 % lidí zabilo člověka elektrickým šokem, protože jim to někdo v bílém plášti nařídil." Tuhle větu zná každý student psychologie. Je pravdivá? Částečně. Stanley Milgram ve Yale v 60. letech skutečně udělal experiment, který změnil obor. Ale po 60 letech víme, že polovina učebnicové verze je přehnaná, zjednodušená, nebo rovnou nesprávná.
Zimbardo Stanford Prison: drama, které nebylo experimentem
„Dobří lidé se v uniformách stanou krutými. Systém vyhrává nad charakterem.“ Takhle Philip Zimbardo prodával svůj Stanfordský vězeňský experiment (1971) půl století — v knihách, filmech i v přednáškách na TEDu. V roce 2018 francouzský badatel Thibault Le Texier zveřejnil kritickou analýzu archivních nahrávek a výsledek je zničující: experiment nebyl experiment, Zimbardo „vězně“ i „dozorce“ aktivně režíroval — a pak vyprávěl příběh, který se mu hodil.
„Používáme jen 10 % mozku." Jeden z nejtvrdošíjnějších mýtů
„Používáme jen 10 % mozku." Věta, kterou cituje Einstein (nikdy ji neřekl), Hollywood (Lucy, 2014), vitamínoví influenceři a většina populace v anketě. Empiricky je to nesmysl. Ale je poučné se podívat, jak a proč ten mýtus přežívá sto let — a kde jsou v pravém tvrzení nuance, ze kterých parazituje.
Spinoza: emoce nejsou nepřítel, jsou srozumitelné
Baruch Spinoza napsal v 17. století knihu ve stylu Euklida — definice, axiomy, věty, důkazy. Tématem ale nebyla geometrie, ale lidská duše. Jeho hlavní teze: emoce se řídí zákonitostmi, a kdo je pochopí, ten jimi přestane „trpět“ a začne je „mít“. Rozdíl mezi pasivním a aktivním afektem je u Spinozy stejný jako dnes u REBT a ACT — jen zapsaný v latině.
Svobodná vůle a determinismus: co když rozhodnutí dělá mozek dřív, než ty
Co kdyby svobodná vůle nebyla, jak ji prožíváš? Část neurovědy tvrdí, že rozhodnutí padá v mozku dlouho předtím, než ti přijde do hlavy jako „volba“. Otázka pak není filosofická („existuje, nebo ne?“), ale praktická — jakými páčkami se ten předbězný proces dá ovlivnit ve tvůj prospěch.
Sandplay: jungovská terapie pískem a figurkami
Sandplay — práce s pískem a sbírkou miniaturních figurek v terapeutickém rámci — vyvinula švýcarská terapeutka Dora Kalff na základě Jungovy analytické psychologie. Umožňuje vyjádřit to, co slova nestačí pojmenovat: u dětí i dospělých, zejména u alexithymie a traumatu.
Narativní terapie: příběh nejsi ty
Narativní terapie říká, že lidé nejsou problém — problém je problém. Michael White a David Epston vyvinuli přístup, kde místo opravování člověka revidujeme příběh, který si o sobě vypráví. V Česku málo známá, v anglosaské praxi jedna z nejrespektovanějších postmoderních metod.
Somatic Experiencing: jak tělo zpracovává trauma
Gazela, která přežije útok lva, se po útěku roztřese a otřese se celým tělem. Pak se napije a pase dál. Traumatické napětí opustilo její nervový systém. U lidí to tak automaticky nejde — a proto vznikla Somatic Experiencing. Jak funguje a pro koho je vhodná.
Depresivní epizoda vs. smutek: kde je hranice
Slovo „deprese“ se v češtině používá pro všechno od „mám zhoršenou náladu kvůli počasí“ po klinický obraz, který patří do péče psychiatra. Tahle směs má dvě špatné zprávy: lidé v obyčejném smutku se nezbytečně diagnostikují, a lidé v klinické depresi to odkládají, protože si říkají „vždyť je to jenom smutek“.
Cirkadiánní rytmus: jediný zdravotní protokol, který nic nestojí
Lidský mozek má hodiny. Skutečné — v hluboké části hypotalamu, v jádře, které má jen 20 000 neuronů a řídí víc tělesných procesů, než tušíš. Špatně seřízené hodiny jsou nejčastější zdroj únavy, špatné nálady a „nemůžu usnout“, za kterým lidé často hledají exotická vysvětlení. Vysvětlení bývá nudné: moc světla v nesprávnou dobu.
Grofovo dýchání: Když dech dělá to, co kdysi dělala psychedelika
Stanislav Grof vedl v 60. letech výzkum LSD v Praze i v Baltimoru. Když byly látky v 70. letech postaveny mimo zákon, hledal substitut. Našel ho v dechu. Dnes je v Česku několik certifikovaných facilitátorů — mezi nimi Václav a Petra Mandovcovi. Tohle je seriózní rozbor metody: co funguje, co je spekulace, a kdo by se jí měl vyhnout.
Dopamin není odměna. Je to chtění.
Populární mýtus říká, že dopamin je molekula štěstí. Skutečnost je podivnější: dopamin ti říká, co hledat. Že se to povedlo, ti říká teprve něco jiného.
Levný a drahý dopamin: proč po hodině scrollování nemáš sílu na nic skutečného
Schopnost mozku syntetizovat dopamin je omezená. Když ho vyčerpáš „na blbostech“ — telefon, sociální sítě, sladké, alkohol, porno — bude ti chybět tam, kde ho opravdu potřebuješ. Vstát ráno z postele. Začít projekt. Užít si oběd s rodinou bez nutkání zkontrolovat zprávy. Tady je rozdíl mezi levným a drahým dopaminem, proč se receptory stahují a jak se k bazální hladině vrátit.
GABA, glutamát a serotonin: tři neuromodulátory, na kterých stojí klid hlavy
Mozek funguje jako auto. GABA je brzda, glutamát plyn, serotonin elektronická stabilizace. Když je některý ze tří dysregulovaný, projeví se to jako úzkost, nespavost, podrážděnost, někdy panická ataka. Aspartam, glutamát ve fast foodu, chronický stres, špatný spánek a deficit omega-3 ten systém vykolejují. Tady je, co o té trojici reálně víme, co dělat životosprávou a kdy přestat experimentovat a jít k odborníkovi.
Co roky hraní dělají s mozkem a soustředěním — a co je na tom mýtus
„Hry mě už nebaví. Hraju jen ty, na kterých jsem závislý, ne ty, které mám rád.“ Tahle věta z internetového fóra otevírá zajímavou otázku: co vlastně roky hraní udělají s mozkem? Odpověď není „zničí ti ho“ — ale není ani „nic“. Tady je, co o tom víme a co je jen moralizující panika.
Když hry škodí životu a vztahům
Hry samy o sobě nejsou nemoc. Problém začíná, když se z nich stane jediný nástroj, jak zvládat těžké emoce — depresi, ADHD, vyhoření, nudu. Tahle situace se neřeší zákazy. Řeší se rozhovorem o tom, co tu hru opravdu drží.
Psychologie barev, jmen a místa: co z toho replikuje, co je mýtus
Adam Alter v knize Drunk Tank Pink (2013) sebral fascinující studie o vlivu barev, jmen a prostředí na chování. O deset let později replikační krize ukázala, že velká část z nich byla bublina. Co tedy zbylo a v co se vyplatí ještě věřit?
Paměť není dar. Je to dovednost — a má svoje pravidla
„Mám špatnou paměť“ je věta, kterou si o sobě říká skoro každý. Pravda je banální: nikdo nemá dobrou nebo špatnou paměť. Má trénovanou, nebo netrénovanou. A tréninkem se nemyslí dělat křížovky — myslí se konkrétní techniky, které psychologie zná víc než sto let.
Kognitivní pokles: co opravdu funguje na prevenci a co jsou první příznaky
Diary of a CEO postupně přivedl Wendy Suzuki, Louisu Nicolu, Davida Raichlena a Jill Bolte Taylor — neurovědce, kteří se na mozku stárnoucího člověka shodli na čtyřech věcech, na kterých opravdu záleží. A na pár věcech, které se s prevencí spojují, ale data je nepodporují tak silně, jak se tváří. Tady je destilát.
Chimp Paradox: model mysli Steva Peterse, který stojí za olympijskými medailemi i tvými hádkami
Steve Peters proměnil pohled na sportovní psychologii a vytrénoval mysl britských cyklistů, Ronnieho O'Sullivana i Stevena Gerrarda. Jeho Chimp Paradox prodal přes milion výtisků. Tady je, co je z jeho modelu vědecky podloženo, co je užitečná metafora — a jak ji použít doma.
Mozkové scany v psychiatrii: co opravdu ukazují a co je marketing
Americký psychiatr Daniel Amen má jedenáct klinik, přes 225 tisíc provedených SPECT skenů, klienty mezi nejslavnějšími celebritami a v Diary of a CEO desítky milionů zhlédnutí. Mainstreamová psychiatrie ho ale dlouhodobě odmítá. Tenhle text říká proč — a co si z jeho práce vzít smysluplně.
Pes není člověk a kočka taky ne. Co tvoje zvíře skutečně potřebuje
Pes se za patnáct tisíc let domestikace nestal z vlka „malým chlupatým člověkem“. Kočka se nestala nezávislým samotářem, kterému stačí granule. Etoložka Karolina Westlund v podcastu s Andrewem Hubermanem trpělivě rozbaluje, co o nich víme a co děláme špatně. Tady je destilát.
Mysl a tělo: kde končí placebo a začíná opravdová biologie
„Co si myslíš, to tě dělá“ zní jako wellness slogan. Ellen Langerová z Harvardu desítky let dokazuje, že v určitých podmínkách to platí. Mezitím se ze závěrů jejího výzkumu stává v populární literatuře téměř náboženství. Tady je rozbor, co skutečně víme.
Co sociální sítě dělají s mozkem — a kde končí věda a začíná panika
„Jenom pět minut na Instagramu před spaním.“ O hodinu později zíráš na cizí dokonalou dovolenou a je ti hůř než předtím. Sociální sítě nezneužívají hloupost — zneužívají to, jak je mozek stavěný. Tady je, co konkrétně dělají s tvým sociálním mozkem a co o tom skutečně víme.
Spánek jako nejlevnější antidepresivum
Matthew Walker ze své kariéry spánkového neurovědce udělal jedno: přesvědčil zbytek oboru, že spánek není luxus. Je to infrastrukturní údržba mysli.
Ego: co to je a jak ho zvládat (i posílit)
Pop-psychologie radí „ego pryč". Klinická psychologie dvacátého století říká pravý opak: bez koherentního ega se rozpadá fungování. Tady je, jak rozumět egu mimo žargon a jak s ním pracovat — když je moc velké i moc malé.