Zavadíš o vůni, kterou jsi roky necítil — a najednou stojíš v babiččině kuchyni, je ti osm a venku prší. Žádný jiný smysl neumí takhle bleskově otevřít dveře do minulosti.
Čich je nejpodceňovanější ze smyslů. Zároveň je obestřený mýty — od „šestého smyslu pro lásku“ po feromony, které prý koupíš v lahvičce. Pojďme oddělit, co o něm platí.
Proč vůně otevírá vzpomínky
Ten náhlý skok do dětství po vůni není náhoda. Herzová (2016) popsala, proč je čich na vzpomínky tak mimořádně napojený: čichové dráhy vedou v mozku velmi přímo do oblastí emocí a paměti — méně „okliky“ než u zraku nebo sluchu.
Proto bývá vzpomínka vyvolaná vůní jiná než ta vyvolaná fotkou — je emočnější, živější, méně vědomě vyvolaná. Vůně tě do vzpomínky vtáhne dřív, než stihneš pojmenovat, oč jde. Tahle spojka má i praktický dopad: vůně dokážou silně ovlivnit náladu a pocit pohody.
Jak jemný čich vlastně máme
Lidský čich má pověst slabého smyslu — „pes přece cítí tisíckrát víc“. Tahle představa je ale dost přehnaná. Bushdid a kolegové (2014) odhadli, že člověk dokáže rozlišit obrovské množství různých pachů — jejich konkrétní číslo se dál diskutuje, ale závěr drží: lidský čich je mnohem citlivější a výkonnější, než si myslíme.
Spíš než slabý smysl je to smysl opomíjený. Žijeme vizuálně, čich nebereme vážně a netrénujeme pozornost k němu. Schopnost přitom máme — jen ji neužíváme. S příbuzným smyslem, chutí, ho propojuje článek Chuť a chemie jídla.
Mýtus „lidských feromonů“
Teď ta velká pověra. Parfémy a spreje se prodávají se slibem, že obsahují lidské feromony — chemické signály, které prý spustí přitažlivost. Zní to vědecky. Jenže neobstojí.
Wyatt (2015) tohle téma kriticky probral a závěr je jednoznačný: žádná konkrétní látka nebyla u člověka jako feromon prokázána. Pár molekul, na kterých feromonové produkty stojí, se kdysi dostalo do oběhu bez pořádného důkazu a věda je nepotvrdila. Neznamená to, že tělesný pach v přitažlivosti nehraje roli — hraje, individuální vůně člověka druhé ovlivňuje. Ale „feromon v lahvičce, který zaručí úspěch“ je marketing, ne věda.
„Tvoje tělesná vůně druhé skutečně ovlivňuje. „Feromon z lahvičky“, který to zařídí za tebe, ale neexistuje."
Ztráta čichu není maličkost
Protože čich podceňujeme, podceňujeme i jeho ztrátu. Přitom zhoršený nebo ztracený čich má reálný dopad: mizí velká část požitku z jídla (chuť je z větší části vůně), ztrácí se varovný smysl (zkažené jídlo, kouř, plyn) a často klesá nálada — svět najednou „nevoní“.
Navíc je čich citlivý ukazatel. Jeho náhlá ztráta provází některé infekce; postupné zhoršování čichu bývá i jedním z časných, nenápadných signálů některých onemocnění mozku. Proto ztrátu čichu nemá smysl mávnutím přejít.
Jak s čichem zacházet
- Věnuj vůním pozornost. Čich je smysl jako každý jiný — vědomé všímání si vůní ho oživí a obohatí prožívání.
- Využij vůni k náladě. Vůně, které máš spojené s klidem nebo s dobrými vzpomínkami, dokážou náladu reálně posunout.
- Neplať za „feromony“. Parfém si vyber proto, že ti voní — ne kvůli slibu o feromonech, který data nepodporují.
- Ber ztrátu čichu vážně. Náhlé nebo postupné zhoršení čichu si zaslouží pozornost, ne pokrčení rameny.
Časté omyly
„Člověk má mizerný čich.“
Spíš ho jen nepoužíváme. Lidský čich dokáže rozlišit obrovské množství pachů — je opomíjený, ne slabý.
„Parfém s feromony zvýší moji přitažlivost.“
Žádný lidský feromon nebyl prokázán. Produkty „s feromony“ stojí na marketingu, ne na vědě.
„Ztráta čichu je jen nepříjemnost.“
Není. Bere požitek z jídla, varovný smysl i náladu — a může být signálem, který patří k lékaři.
Když nestačí
Čich je smysl, který se vyplatí brát vážně. Náhlá ztráta čichu, postupné zhoršování, nebo zkreslené vnímání pachů (věci „smrdí“ jinak, než mají) patří k lékaři — praktikovi nebo na ORL. Stejně tak za ztrátou požitku ze jídla a propadem nálady, který ji provází, stojí za to nezůstávat sám. Čich je nenápadný, ale do kvality života a do zdraví mluví víc, než se zdá.