Klasické myšlenky v moderní psychologii
Filosofie
Aristotelés, Buddha, Epikúros, Diogenes, stoici — antičtí filosofové, kterých se objevují koncepty v moderní psychoterapii. Ataraxia, eudaimonia, aponia nejsou jen historické pojmy. Jsou to slova pro to, co dnes zkoumá neurověda a na čem staví MBSR či ACT.
Je křesťanství pravda? Co historie skutečně ukazuje a kde končí důkaz a začíná víra
V Diary of a CEO se v posledním roce sešli kanadský historik a teolog Wesley Huff, ateistický filozof Alex O'Connor a spirituální myslitel Eben Alexander. Co tvrdí každý z nich, kde se opírají o data, a kde je rozumné si dát pauzu a sám zvážit, je to, co se v česky vedené debatě o víře zřídka uvidí.
Věda a Bůh: kde končí kosmologie a začíná spekulace
Astrofyzik Brian Keating, profesor na UC San Diego a šéf experimentu Simons Observatory za 200 milionů dolarů, v Diary of a CEO mluví o tom, kde dnes věda je s otázkou po počátku všeho. A jako málokterý vědec na ten dotaz s tichou pokorou připouští, že to může mít náboženské důsledky.
Půda a vyhynutí: kde má duchovní vůdce pravdu a kde se nechává unést
Indický duchovní učitel Sadhguru v Diary of a CEO říká: každý rok zaniká 27 tisíc druhů. Půda umírá. Za 25 let může být tato planeta neobyvatelná. Některá z těch tvrzení vědecká data potvrzují. Některá jsou velkorysá interpretace. A jedno je jednoznačně zkreslené. Tady je rozbor.
Stoici: co můžeš ovládat, co ne — a proč to má pořád smysl
Stoicismus není o tom zatnout zuby. Je to tréninkový program pro mysl, který přežil dva tisíce let, protože funguje. Rozdělit svět na to, co můžu ovládat, a na to, co ne, je stejně jednoduché jako převratné. A Beck i Hayes to v rámci CBT a ACT přiznávají: ke stoikům vede přímá linka.
Epikúros: malé radosti a nepřítomnost bolesti
Karikatura udělala z Epikúra bonvivána, který polehává v sadu a popíjí víno. Skutečný Epikúros měl zahradu, jedl chleba s olivami a říkal: „Kdo není spokojený s málem, nebude spokojený s ničím.“ Kdybychom z něj měli udělat dnešního psychologa, byl by to odborník na hédonickou adaptaci a podceňovanou roli přátelství.
Buddhovy čtyři vznešené pravdy — pro skeptika
Buddha nikde neříká „věř mi“. Říká: vyzkoušej. V první přednášce v Sárnátu pojmenoval čtyři věty, na kterých se dá postavit celá meditační praxe i kognitivní terapie. Pro nás, co nemáme buddhistické zázemí, jsou to překvapivě sekulární teze.
Laozi a wu-wei: štěstí jako neodporování
Wu-wei se obvykle překládá jako „ne-konání“ — a tím začíná to nedorozumění. Není to nicnedělání. Je to nenucené jednání, stav, který sportovci, umělci i dobří terapeuti znají jako flow. Taoismus k němu došel o dva tisíce let dřív než psychologie. Co z toho dnes empiricky platí — a kde číhá past lenivého klidu, do které padá generace osvobozená od povinnosti.
Diogenes a kynici: štěstí skrze drzost a minimum
Diogenes ze Sinópé nebyl exhibicionista ani bezdomovec. Byl to člověk, který z vědomého zúžení potřeb udělal morální i psychologický experiment: kolik vlastně k dobrému životu stačí? Odpověď zněla nepříjemně: málo. Kynická škola si dnes zaslouží nový pohled — generace zahlcená konzumem potřebuje přesně to zrcadlo, které Diogenes nastavoval.
Realita, jak ji vidíš, není realita
Kognitivní vědec Donald Hoffman už pětadvacet let argumentuje, že evoluce nás nevybavila smysly proto, abychom viděli pravdu, ale abychom přežili. Co to znamená pro to, jak rozumíš sám sobě, vědě i tomu, co je tady reálné — když odložíš sci-fi a podržíš jen to, co je opřené o důkazy.
Aristoteles: Ctnost je návyk, ne talent
Václav Mandovec říká, že nedávno četl Aristotela a znovu si ověřil, že principy, o kterých dnes píše James Clear, byly formulované před dva a půl tisíce lety. Etika Nikomachova není akademická povinnost. Je to praktická psychohygiena, která zestárla líp než většina self-help knih.
Zralost podle Osha: proč většina lidí jen stárne, ale nedospívá
Stárnout je biologie, dospívat je práce vědomí. Osho v knize Zralost tvrdí, že většina lidí proto stárne, ale uvízne psychicky někde u patnácti. Tady je destilát jeho hlavních myšlenek — pozvánka k vlastní četbě, ne náhrada za ni.
Nihilismus a beznaděj: kdy filosofie skončí a začne biologie
Nietzsche, Camus a Frankl nepatří do mlhy. Patří vedle dat o tom, jak smysl chrání tělo před stresem, jak vědomí smrti živí potřebu hodnot a kdy se „filosofie“ stává převlekem pro depresi.