Někomu se udělá zle na rušném nádraží, kde jsou stovky lidí. Zdálo by se, že pomoc přijde okamžitě — vždyť je tu tolik lidí. Často je to naopak. Čím víc svědků, tím déle trvá, než někdo zasáhne, a tím větší šance, že nezasáhne nikdo.
Tomuhle se říká efekt pozorovatele. Zní absurdně — a má docela srozumitelné vysvětlení.
Co efekt pozorovatele je
Efekt pozorovatele zkoumali v 60. letech psychologové Darley a Latané. V pokusech navozovali situaci, kdy někdo zjevně potřeboval pomoc, a měnili jediné: kolik dalších lidí bylo u toho.
Výsledek byl jasný a opakovatelný. Když byl člověk svědkem sám, pomohl rychle a skoro vždy. Když věděl, že svědků je víc, pomáhal méně a pomaleji. Nešlo o lhostejnost — tihle lidé nebyli krutější. Šlo o situaci. Pouhá přítomnost dalších svědků proměnila ochotného člověka v nečinného.
Proč vzniká
Darley a Latané našli dvě hlavní příčiny — a ani jedna není bezcitnost.
- Rozptýlení odpovědnosti. Když jsi svědkem sám, odpovědnost je celá tvoje — buď pomůžeš ty, nebo nikdo. Když je svědků sto, odpovědnost se „rozdělí“ na setinu. Každý čeká, že zasáhne někdo jiný — a protože to čekají všichni, nezasáhne nikdo.
- Sociální důkaz. V nejisté situaci se lidé řídí tím, co dělají ostatní. Rozhlédneš se — a vidíš, že nikdo nic nedělá. Vyložíš si to jako „asi to není tak vážné“. Jenže ostatní si v tu chvíli myslí přesně totéž a koukají na tebe. Všichni čekají na signál od ostatních a žádný nepřichází.
K tomu se přidává strach ztrapnit se — co když zasáhnu zbytečně a budu za blázna. Dohromady vzniká past: spousta lidí, kteří by pomohli, ale navzájem se paralyzují.
Co o efektu víme přesně
Efekt pozorovatele zlidověl díky jednomu příběhu — vraždě Kitty Genovese v New Yorku roku 1964, u které prý nečinně přihlíželo 38 svědků. Tenhle příběh se ale ukázal jako z velké části nepřesný. Manning a kolegové doložili, že počet svědků byl nadsazený, někteří pomoc přivolat zkusili a celá „parabola o 38 svědcích“ byla spíš novinářská konstrukce než fakt.
Znamená to, že efekt neexistuje? Ne. Velká metaanalýza, kterou provedli Fischer a kolegové, efekt potvrdila — přítomnost dalších svědků opravdu snižuje ochotu pomoci. Ale ukázala i důležité upřesnění: u jednoznačně nebezpečných situací je efekt mnohem slabší. Když je nouze očividná a vážná, lidé pomáhají spíš i v davu. Efekt nejvíc škodí tam, kde je situace nejednoznačná — kde si každý může namluvit, že „o nic nejde“.
„Efekt pozorovatele nejvíc škodí tam, kde je nouze nejasná. Jasnou a vážnou nouzi dav tak snadno nepřehlédne."
Jak ho prolomit
Vědět o efektu je půlka řešení — a platí to ve dvou rolích.
- Když pomoc potřebuješ ty: nevolej do davu. „Pomozte mi někdo“ se rozptýlí na všechny a nezachytí nikdo. Ukaž na konkrétního člověka a oslov ho přímo: „vy v modré bundě, zavolejte záchranku“. Adresná výzva ruší rozptýlení odpovědnosti — ten člověk najednou ví, že je to na něm.
- Když jsi svědek ty: počítej s tím, že tvůj mozek tlačí k „počkám, co udělají ostatní“. Vědomě to přebij. Být ten, kdo se pohne první, navíc obvykle rozpohybuje i ostatní — jakmile někdo začne, sociální důkaz se otočí.
- Neber cizí nečinnost jako důkaz, že o nic nejde. Ostatní jsou možná zaseknutí ve stejné pasti jako ty. Jejich klid neznamená, že je situace v pořádku.
- Raději zasáhni zbytečně. Strach ze ztrapnění je malá cena. Přehlédnutá vážná nouze je cena nesrovnatelně větší.
Časté omyly
„Lidé, co nepomohli, jsou prostě bezcitní.“
Pokusy ukázaly opak. Titíž lidé pomohli, když byli svědky sami. Nezasáhli kvůli situaci — rozptýlené odpovědnosti — ne kvůli povaze.
„V davu jsem v bezpečí, vždyť tu pomůže spousta lidí.“
Spíš naopak. Čím víc svědků, tím silnější rozptýlení odpovědnosti. Proto je adresné oslovení konkrétního člověka tak důležité.
„Když nikdo nereaguje, tak o nic nejde.“
Cizí nečinnost není diagnóza situace. Ostatní nejspíš jen čekají na signál — úplně stejně jako ty.
Když nestačí
Znát efekt pozorovatele a umět ho prolomit adresnou výzvou je praktická dovednost pro každého — souvisí s tím, jak se chování šíří mezi lidmi, o čemž je článek Sociální nákaza. U skutečné nouze — zdravotní příhody, ohrožení — platí jednoduché: neváhej a volej tísňovou linku. Lepší zbytečný zásah než přehlédnutá vážná situace.