Téma · Praxe a moudrost
Filosofie
35 článků
Ájurvéda a typologie osobnosti: co z indického systému je užitečná metafora a co je vědecká fikce
Ájurvéda je dnes globální trh v řádu desítek miliard dolarů. Česká wellness studia ji nabízejí. Knihy o dóšách se prodávají. Co o ní víme z klinických studií a kde leží hranice mezi rozumnou metaforou a falešným nárokem.
Dharma a povolání: starobylý koncept, který může vyřešit moderní krizi smyslu
Skoro devět z deseti mladých Britů ve věku 16–29 let uvádí, že jejich životu chybí smysl. Sekulární kariérní coaching nabízí „najdi svou vášeň“. Hinduistický koncept dharmy říká něco trochu jiného — a empiricky funkčnějšího. Tady je rozbor bez ezoteriky.
Krize středního věku: mýtus, klišé — a co je na tom pravdy
„Krize středního věku“ se stala vtipem. Data ukazují, že dramatická verze je mýtus — ale že kolem poloviny života se opravdu něco mění.
Vyrovnání se s konečností: proč myslet na smrt může pomáhat žít
Smrt je téma, kterému se vyhýbáme. Existenciální psychologie ukazuje, že přiměřené vědomí konečnosti není morbidní — pomáhá rozlišit, na čem doopravdy záleží.
Je křesťanství pravda? Co historie skutečně ukazuje a kde končí důkaz a začíná víra
V Diary of a CEO se v posledním roce sešli kanadský historik a teolog Wesley Huff, ateistický filozof Alex O'Connor a spirituální myslitel Eben Alexander. Co tvrdí každý z nich, kde se opírají o data, a kde je rozumné si dát pauzu a sám zvážit, je to, co se v česky vedené debatě o víře zřídka uvidí.
Věda a Bůh: kde končí kosmologie a začíná spekulace
Astrofyzik Brian Keating, profesor na UC San Diego a šéf experimentu Simons Observatory za 200 milionů dolarů, v Diary of a CEO mluví o tom, kde dnes věda je s otázkou po počátku všeho. A jako málokterý vědec na ten dotaz s tichou pokorou připouští, že to může mít náboženské důsledky.
Půda a vyhynutí: kde má duchovní vůdce pravdu a kde se nechává unést
Indický duchovní učitel Sadhguru v Diary of a CEO říká: každý rok zaniká 27 tisíc druhů. Půda umírá. Za 25 let může být tato planeta neobyvatelná. Některá z těch tvrzení vědecká data potvrzují. Některá jsou velkorysá interpretace. A jedno je jednoznačně zkreslené. Tady je rozbor.
Jak najít smysl: méně velká otázka, víc tři menší
Hledání smyslu si představujeme jako jedno velké zjevení. Psychologie smyslu ukazuje něco praktičtějšího — skládá se ze tří složek a každá se dá živit zvlášť.
Deepak Chopra a „kroky k neomezené mysli“: kde má pravdu, kde si vymýšlí
V rozhovoru pro DOAC Chopra zformuloval „pět kroků k neomezené mysli“: spánek, ztišení, pohyb, mind-body koordinace, výživa + sociální prostředí. To je v podstatě návod lifestyle medicíny. Druhá polovina rozhovoru — nelokální vědomí, „separátní já jako halucinace“ — je úplně jiný žánr. Rozbor, co si z Chopry odnést a co ne.
Smysl jako výrobek: proč ho hledáš (a místo toho ho možná potřebuješ vyrobit)
Když se Steven Bartlett v Diary of a CEO zeptal Neila deGrasse Tysona „kde nacházíš smysl?“, Tyson nezačal mluvit o astrofyzice. Začal mluvit o pasti, která se v hledání smyslu skrývá: pokud ho hledáš jako věc pod kamenem, můžeš ho nenajít — a pak budeš zklamán. Místo toho navrhuje, že smysl si můžeš vyrobit. Drobně, denně, dvěma konkrétními činy. Tohle je rozbor, co o tom posunu říká výzkum smyslu a kde Tysonova myšlenka platí (a kde naráží).
Thich Nhat Hanh: všímavost jako politická praxe
Thich Nhat Hanh (1926–2022) není jen „ten pán od mindfulness“. Je to vietnamský mnich, který během války ve Vietnamu rozvíjel „angažovaný buddhismus“ — praxi přímo v ohni konfliktu. Martin Luther King Jr. ho v roce 1967 nominoval na Nobelovu cenu míru. Založil komunitu Plum Village. Jeho učení je pro čtenáře, kterým nestačí „pět minut klidu denně“.
Yalom: O smrti a životě — existenciální terapie v přímém přenosu
Irvin Yalom (*1931) napsal s manželkou Marilyn, která v roce 2019 umírala na mnohočetný myelom, knihu „O smrti a životě“ (A Matter of Death and Life). Střídají se v kapitolách: ona píše o umírání, on o tom, jak žít dál. Je to jedna z nejpraktičtějších učebnic existenciální psychoterapie, jakou vůbec máme. A zároveň nejjemnější příběh o dlouhém partnerství.
Stoici: co můžeš ovládat, co ne — a proč to má pořád smysl
Stoicismus není o tom zatnout zuby. Je to tréninkový program pro mysl, který přežil dva tisíce let, protože funguje. Rozdělit svět na to, co můžu ovládat, a na to, co ne, je stejně jednoduché jako převratné. A Beck i Hayes to v rámci CBT a ACT přiznávají: ke stoikům vede přímá linka.
Epikúros: malé radosti a nepřítomnost bolesti
Karikatura udělala z Epikúra bonvivána, který polehává v sadu a popíjí víno. Skutečný Epikúros měl zahradu, jedl chleba s olivami a říkal: „Kdo není spokojený s málem, nebude spokojený s ničím.“ Kdybychom z něj měli udělat dnešního psychologa, byl by to odborník na hédonickou adaptaci a podceňovanou roli přátelství.
Buddhovy čtyři vznešené pravdy — pro skeptika
Buddha nikde neříká „věř mi“. Říká: vyzkoušej. V první přednášce v Sárnátu pojmenoval čtyři věty, na kterých se dá postavit celá meditační praxe i kognitivní terapie. Pro nás, co nemáme buddhistické zázemí, jsou to překvapivě sekulární teze.
Konfucius: štěstí je dobrý vztah k dobrým lidem
Konfucius nikdy neřekl „najdi sám sebe“. Jeho odpověď na otázku, co je dobrý život, by dnešního individualistu pobavila i podráždila: dobrý život se děje v dobrých vztazích. Rén a lǐ — lidskost a forma — nejsou ezoterika. Je to nesmlouvavě praktický návod, který osmdesátiletá harvardská studie nezávisle potvrdila.
Laozi a wu-wei: štěstí jako neodporování
Wu-wei se obvykle překládá jako „ne-konání“ — a tím začíná to nedorozumění. Není to nicnedělání. Je to nenucené jednání, stav, který sportovci, umělci i dobří terapeuti znají jako flow. Taoismus k němu došel o dva tisíce let dřív než psychologie. Co z toho dnes empiricky platí — a kde číhá past lenivého klidu, do které padá generace osvobozená od povinnosti.
Skeptici a epoché: štěstí v odložení soudu
Starořečtí skeptici nebyli skeptici v dnešním smyslu „nevěřím ničemu“. Tvrdili něco zvláštního: když odložíš soud („epoché“) o tom, co je pravda, přestaneš se pod ním dusit a dostaneš se do stavu klidu. Zní to jako filosofická hra. Pro úzkostné lidi je to ale jeden z nejpoužitelnějších receptů — a ACT je z něj přímo naroubovaná.
Diogenes a kynici: štěstí skrze drzost a minimum
Diogenes ze Sinópé nebyl exhibicionista ani bezdomovec. Byl to člověk, který z vědomého zúžení potřeb udělal morální i psychologický experiment: kolik vlastně k dobrému životu stačí? Odpověď zněla nepříjemně: málo. Kynická škola si dnes zaslouží nový pohled — generace zahlcená konzumem potřebuje přesně to zrcadlo, které Diogenes nastavoval.
Montaigne: Que sais-je? — sebepoznání jako pokora
Michel de Montaigne byl první člověk západní tradice, který si sedl, začal pozorovat vlastní mysl a psát o tom knihu. Vynalezl literární žánr — esej. A vynalezl taky způsob sebepoznání, který se dnes opakuje v terapeutickém deníku, v mindfulness poznámkách, v self-compassion praxi. Jeho heslo „Co vím já?" je nejživější filosofická otázka, která kdy byla položena.
Spinoza: emoce nejsou nepřítel, jsou srozumitelné
Baruch Spinoza napsal v 17. století knihu ve stylu Euklida — definice, axiomy, věty, důkazy. Tématem ale nebyla geometrie, ale lidská duše. Jeho hlavní teze: emoce se řídí zákonitostmi, a kdo je pochopí, ten jimi přestane „trpět“ a začne je „mít“. Rozdíl mezi pasivním a aktivním afektem je u Spinozy stejný jako dnes u REBT a ACT — jen zapsaný v latině.
Svobodná vůle a determinismus: co když rozhodnutí dělá mozek dřív, než ty
Co kdyby svobodná vůle nebyla, jak ji prožíváš? Část neurovědy tvrdí, že rozhodnutí padá v mozku dlouho předtím, než ti přijde do hlavy jako „volba“. Otázka pak není filosofická („existuje, nebo ne?“), ale praktická — jakými páčkami se ten předbězný proces dá ovlivnit ve tvůj prospěch.
Realita, jak ji vidíš, není realita
Kognitivní vědec Donald Hoffman už pětadvacet let argumentuje, že evoluce nás nevybavila smysly proto, abychom viděli pravdu, ale abychom přežili. Co to znamená pro to, jak rozumíš sám sobě, vědě i tomu, co je tady reálné — když odložíš sci-fi a podržíš jen to, co je opřené o důkazy.
Viktor Frankl: smysl jako kotva
Frankl napsal svou nejznámější knihu „A přesto říci životu ano“ (Člověk hledá smysl) za devět dní v roce 1946 a prohlásil, že ji ani nepodepíše — měla zůstat bezejmenná. Dnes ji přečetlo přes dvanáct milionů lidí. Jeho logoterapie není optimistické povzbuzování. Je to klinicky ověřená cesta, jak najít smysl i v situacích, kde jiné techniky selhávají.
Kierkegaard: úzkost jako cena za svobodu
Kierkegaard v roce 1844 vydal knihu „Pojem úzkosti“, ve které napsal větu, jež mohla Freudovi ušetřit roky: úzkost je „závrať svobody“. Není to porucha. Je to signál, že stojíš před volbou, která změní, kým jsi. Moderní psychiatrie úzkost často léčí — Kierkegaard by dodal: neléčte ji celou. Některá ti říká něco důležitého.
Simone Weil: pozornost jako forma lásky
Simone Weil zemřela ve 34 letech v roce 1943 — odmítla v exilu jíst víc, než jedli Francouzi pod okupací. Z její pozůstalosti (hlavně „Tíže a milost“) vystupuje těžká, krásná a náročná myšlenka: skutečně si někoho všimnout znamená udělat prostor, aby existoval. A to už je láska. Bez té pozornosti je každé „zajímám se o tebe“ prázdné.
Hannah Arendt: vita activa — jak práce, dílo a jednání formují dobrý život
Hannah Arendt vydala v roce 1958 „Vitu activu“ (anglicky The Human Condition) jako odpověď na obě totality 20. století a zároveň na rychle rostoucí konzumní společnost. Rozlišuje tři způsoby činného života — práci, dílo a jednání — a varuje: když jeden pohltí ostatní, člověk se ztrácí. Na vyhoření, workoholismus a pocit „nedělám nic smysluplného“ je to lék, jaký jiná filosofie nedává.
Nietzsche: amor fati — milovat svůj osud, ne jen snášet
Friedrich Nietzsche je snad nejzneužívanější filozof 20. století. Nacisté si z něj vystavěli propagandu, Silicon Valley z něj udělalo maskota biohackerů. Jeho skutečná myšlenka je přitom jemnější: „amor fati“ — milovat osud — neznamená zatnout zuby a vyhrát. Znamená říct svému vlastnímu příběhu, včetně všeho bolavého: „ano, to je moje, a znovu bych to chtěl“.
Kohelet: hevel, a přesto jíst chléb s radostí
Kazatel (hebrejsky Kohelet) je ve Starém zákoně jednou z nejpodivnějších knih. Autor střídavě říká „všechno je marnost“ a „jez svůj chléb s radostí, pij své víno s veselou myslí“. Hebrejské slovo „hevel“ — obvykle překládané jako „marnost“ — doslova znamená „pára, dech, mlha“. Není to nihilismus. Je to návod, jak žít, když velké věci nevycházejí.
Ken Wilber: mapa, která zahrnuje vše — včetně svých limitů
Ken Wilber sestavil pravděpodobně nejambicióznější psychologický systém 20. století: AQAL — all quadrants, all levels. Zahrnuje vnitřní, vnější, individuální i kolektivní rozměry lidské zkušenosti. Jeho přínos a jeho kritika jsou stejně poučné.
Krize lásky není v partnerech. Je v očekáváních, která si neseme
Britský filosof Alain de Botton tvrdí, že problém moderních vztahů není v lidech samotných. Je v romantickém ideálu, kterému jsme se naučili věřit, aniž bychom o tom kdy mluvili nahlas. Tady je rozbor.
Dvě minuty údivu obden. Dacher Keltner a věda o tom, co skutečně dělá lidi šťastnými
Dacher Keltner z UC Berkeley patří mezi vědce, jejichž závěry o štěstí by se vyplatilo brát vážněji než filosofickou tradici. Tady je destilát toho, co experimentálně zjistil, jaké jevy spolehlivě vedou k vyšší kvalitě života — a kde je mezi vědou a popularizací mezera.
Aristoteles: Ctnost je návyk, ne talent
Václav Mandovec říká, že nedávno četl Aristotela a znovu si ověřil, že principy, o kterých dnes píše James Clear, byly formulované před dva a půl tisíce lety. Etika Nikomachova není akademická povinnost. Je to praktická psychohygiena, která zestárla líp než většina self-help knih.
Zralost podle Osha: proč většina lidí jen stárne, ale nedospívá
Stárnout je biologie, dospívat je práce vědomí. Osho v knize Zralost tvrdí, že většina lidí proto stárne, ale uvízne psychicky někde u patnácti. Tady je destilát jeho hlavních myšlenek — pozvánka k vlastní četbě, ne náhrada za ni.
Nihilismus a beznaděj: kdy filosofie skončí a začne biologie
Nietzsche, Camus a Frankl nepatří do mlhy. Patří vedle dat o tom, jak smysl chrání tělo před stresem, jak vědomí smrti živí potřebu hodnot a kdy se „filosofie“ stává převlekem pro depresi.