Søren Kierkegaard (1813–1855) žil 42 let, napsal v dánštině třicet knih a zemřel s několika stovkami stran nevydaného deníku. Byl nábožensky založený, zasnoubil se s Reginou Olsenovou, po roce zasnoubení zrušil a zbytek života se k tomu rozhodnutí vracel. Kniha, která vznikla přímo z toho neklidu, se jmenuje Pojem úzkosti.
Úzkost není strach
Kierkegaardův nejdůležitější konceptuální řez: strach má předmět, úzkost ne. Strach je z něčeho konkrétního (z hada, z vraha, z propadnutí zkoušky). Úzkost je obecná — není tu „ze". Je tu protože existuje svoboda, a svoboda předpokládá volbu, a volba předpokládá, že mohu udělat i něco jiného.
„Úzkost je závrať svobody. Otevři oči nad propastí možností — a nezávidej tomu, kdo je měl vždy zavřené."
„Stádia na cestě životem"
Kierkegaard popsal tři způsoby, jak lze žít:
- Estetický — žiju pro momenty, pro zážitek, pro nové. Žádný závazek. Vzorem je svůdník Johannes v Buď — anebo. Slast je intenzivní, ale znovu pomíjí, a člověk skončí v nudě.
- Etický — žiju pro závazek. Manželství, profese, povinnost. Stabilita výměnou za dobrodružství. Ale: hrozí, že se ztratím v rolích.
- Náboženský — žiju ve vztahu k transcendenci. Kierkegaard sem vkládá skok víry (Abrahám, který je ochoten obětovat Izáka). Pro nenáboženského čtenáře to lze číst jako: vztah k něčemu většímu než je moje biografie.
Důležité: tyto stádia nejsou lineární žebřík. Většina lidí oscilouje. Ale Kierkegaard tvrdí, že pokud zůstaneš celý život v estetickém, dostaví se zoufalství — hluboké, tiché, neoznačitelné. Moderně: existenciální deprese.
Co z Kierkegaarda vzala psychologie
1. Rollo May a existenciální terapie
Rollo May (1909–1994) napsal The Meaning of Anxiety a otevřel v USA existenciální větev terapie. Hlavní teze: nějakou úzkost nemá smysl léčit, protože je součástí dospělé volby. Patologická je úzkost neúměrná situaci, opakující se, paralyzující. Existenciální úzkost je signál.
2. Yalom a čtyři základní úzkosti
Irvin Yalom (*1931) popsal čtyři „dáné" existenciální úzkosti: smrt, svoboda, izolace, nesmyslnost. Všechny jsou Kierkegaardovy děti. Yalomova klinická praxe ukazuje: když úzkostný klient tyto rámce potká, část symptomů zmizí — protože najednou úzkost dává smysl.
3. ACT a „creative hopelessness"
ACT začíná tzv. creative hopelessness — otevřenou konfrontací s tím, že dosavadní strategie kontroly emocí selhávají. Kierkegaard to v jiné řeči řekl: zoufalství je brána, ne konec. Teprve když si ho přiznáš, otevře se prostor pro jinou cestu. Více o ACT.
Cvičení na týden: inventura úzkostí
Kdy Kierkegaard škodí
Největší riziko: romantizace utrpení. Kierkegaardova krátká bouřlivá biografie má sklon ke kultu „autentický je ten, kdo trpí". To není jeho teze. Jeho teze je, že autentická existence zahrnuje úzkost jako cenu, ne jako cíl.
Druhé riziko: aplikovat existenciální rámec na člověka, který potřebuje farmakologickou podporu u panické poruchy nebo GAD. Kierkegaard neměl současnou klinickou znalost a nikde neříká „léky jsou zrada autenticity".
Ten, kdo prošel úzkostí opravdově, naučil se tomu, co je nejdůležitější — tomu, aby se bál věcí správných.
Co si odnést
- Strach má předmět. Úzkost předmět nemá — má svobodu.
- Tři stádia: estetické, etické, náboženské (= transcendentní).
- Estetické stádium doživotně = existenciální zoufalství.
- Yalomovy 4 úzkosti: smrt, svoboda, izolace, nesmyslnost.
- Léčit intenzitu, vyslechnout obsah.
- Kierkegaard nehraje romantizaci utrpení.