Søren Kierkegaard (1813–1855) žil 42 let, napsal v dánštině třicet knih a zemřel s několika stovkami stran nevydaného deníku. Byl nábožensky založený, zasnoubil se s Reginou Olsenovou, po roce zasnoubení zrušil a zbytek života se k tomu rozhodnutí vracel. Kniha, která vznikla přímo z toho neklidu, se jmenuje Pojem úzkosti.
Úzkost není strach
Kierkegaardovo nejdůležitější rozlišení: strach má předmět, úzkost ne. Strach se týká něčeho konkrétního (hada, vraha, propadnutí u zkoušky). Úzkost je obecná — není tu žádné „z čeho“. Je tu proto, že existuje svoboda, a svoboda předpokládá volbu, a volba předpokládá, že mohu jednat i jinak.
„Úzkost je závrať svobody. Otevři oči nad propastí možností — a nezávidej tomu, kdo je měl vždy zavřené."
„Stadia na cestě životem“
Kierkegaard popsal tři způsoby, jak se dá žít:
- Estetický — žiju pro okamžiky, pro zážitek, pro to nové. Žádný závazek. Vzorem je svůdník Johannes z knihy Buď — anebo. Slast je intenzivní, ale vždycky znovu pomine, a člověk nakonec uvázne v nudě.
- Etický — žiju pro závazek. Manželství, profese, povinnost. Stabilita výměnou za dobrodružství. Ale: hrozí, že se ztratím v rolích.
- Náboženský — žiju ve vztahu k transcendenci. Kierkegaard sem vkládá skok víry (Abrahám, který je ochoten obětovat Izáka). Pro nenáboženského čtenáře to lze číst jako: vztah k něčemu většímu než je moje biografie.
Důležité: tato stadia nejsou žebřík, po kterém se stoupá po jednom. Většina lidí mezi nimi kolísá. Kierkegaard ale tvrdí, že pokud zůstaneš celý život jen v estetickém, dostaví se zoufalství — hluboké, tiché, nepojmenovatelné. Dnešními slovy: existenciální deprese.
Co z Kierkegaarda vzala psychologie
1. Rollo May a existenciální terapie
Rollo May (1909–1994) napsal knihu The Meaning of Anxiety a otevřel v USA existenciální větev terapie. Jeho hlavní teze: některou úzkost nemá smysl léčit, protože patří k dospělé volbě. Patologická je úzkost neúměrná situaci, opakující se, ochromující. Existenciální úzkost je signál.
2. Yalom a čtyři základní úzkosti
Irvin Yalom (*1931) popsal čtyři „dané“ existenciální úzkosti: smrt, svobodu, izolaci a nesmyslnost. Všechny jsou Kierkegaardovy děti. Yalomova klinická praxe ukazuje: když se úzkostný klient s těmito rámci setká, část příznaků ustoupí — protože úzkost najednou dává smysl.
3. ACT a „creative hopelessness“
ACT začíná tzv. creative hopelessness — otevřeným přiznáním, že dosavadní strategie ovládání emocí selhávají. Kierkegaard to řekl jinými slovy: zoufalství je brána, ne konec. Teprve když si ho přiznáš, otevře se prostor pro jinou cestu. Více o ACT.
Cvičení na týden: inventura úzkostí
Kdy Kierkegaard škodí
Největší riziko je romantizace utrpení. Kierkegaardova krátká bouřlivá biografie svádí ke kultu „autentický je ten, kdo trpí“. To ale není jeho teze. Jeho teze zní, že autentická existence zahrnuje úzkost jako cenu, ne jako cíl.
Druhé riziko je nasadit existenciální rámec na člověka, který potřebuje léky — u panické poruchy nebo generalizované úzkostné poruchy. Kierkegaard neměl dnešní klinické znalosti a nikde neříká, že „léky jsou zradou autenticity“.
Ten, kdo prošel úzkostí opravdově, naučil se tomu, co je nejdůležitější — tomu, aby se bál věcí správných.
Co si odnést
- Strach má předmět. Úzkost předmět nemá — má svobodu.
- Tři stadia: estetické, etické, náboženské (= transcendentní).
- Celoživotní setrvání v estetickém stadiu = existenciální zoufalství.
- Yalomovy čtyři úzkosti: smrt, svoboda, izolace, nesmyslnost.
- Léčit intenzitu, vyslechnout obsah.
- Kierkegaard utrpení neromantizuje.