Irvin Yalom, stanfordský profesor psychiatrie, napsal za šest desetiletí knihy, které jsou mezi terapeuty čtenější než většina akademických učebnic: Existenciální psychoterapii, Chválu psychoterapie i romány Když Nietzsche plakal a Léčba Schopenhauerem. V jádru je to vždycky obměna jednoho tématu — jak vědomě žít s konečností.
V roce 2019 přišla zkouška. Jeho manželka Marilyn, se kterou žil 65 let, dostala diagnózu mnohočetného myelomu. Začali si spolu psát deník. Po její smrti v listopadu 2019 dopsal Yalom epilog sám. Kniha vyšla jako A Matter of Death and Life (česky O smrti a životě, Portál 2022).
Čtyři základní existenciální úzkosti
Yalomova psychoterapie stojí na čtyřech „danostech“ (givens) lidské existence, se kterými se každý musí vyrovnat:
- Smrt — vědomí vlastní konečnosti.
- Svoboda — nepříjemná odpovědnost za vlastní volby.
- Izolace — existenciální samota, kterou nikdo jiný neprojde za tebe.
- Nesmyslnost — vesmír nedává smysl; smysl si tvoříme.
O smrti a životě je kniha, ve které se všechny čtyři setkávají v reálném čase. Marilyn se vyrovnává se smrtí (vlastní), se svobodou (jak dlouho pokračovat v chemoterapii), s izolací (žádné manželovo slovo za ni neprožije její příznaky) i s nesmyslností (kniha, která končí tím, že jedno ze dvou já zmizí).
Proč je to učebnice
1. Yalom neukazuje „jak se má reagovat“
Yalom byl 50 let psychoterapeut, ale v knize O smrti a životě se ukazuje v panice, v sebelítosti i v zamrznutí. „Dokážu zachránit klienta, ale nevím, jak pomoct sám sobě.“ To je nejcennější sdělení: terapeutická zkušenost před vlastním hořem neuchrání. Nabídne jen jazyk.
2. Marilyn učí, co znamená „dobrá smrt“
Marilyn, literární historička, popisuje vlastní umírání bez příkras. Bolest je. Strach je. Ale zároveň: možnost rozloučit se, mluvit s dětmi, poslední neděle s vnoučaty. Yalomovi žili s tím, co Kübler-Rossová pojmenovala jako „důstojné umírání“ — ne bezbolestné, ale vědomé odcházení.
3. Truchlení má své fáze
Epilog — psaný po Marilynině smrti — je skoro učebnicový popis akutní i prodloužené fáze truchlení. Tíživé ticho prvních týdnů. Chvíle nečekaného smíchu a viny z něj. Polekání při zvonku u dveří (vždyť ona už neotevře). A pomalé, tiché obnovování každodenního řádu.
Moderní výzkum truchlení (Boelen, 2011; Shear, 2015) rozlišuje běžné truchlení (bolest, která se časem začlení do života) od prodloužené poruchy truchlení (MKN-11), u níž k tomuto začlenění nedochází. Yalomův epilog ukazuje tu první cestu.
Cvičení — poslední rok
Kdy to nestačí
Existenciální terapie předpokládá základní stabilitu — schopnost udržet se nad vodou. V akutní depresi s úzkostí, v krizi po ztrátě blízkého nebo v sebevražedných úvahách není na rozhovor o „danostech“ čas. Nejdřív bezpečí, farmakologická a psychoterapeutická stabilizace — a teprve pak, je-li k tomu chuť, existenciální práce.
Druhá věc: Yalom píše pro čtenáře s poměrně bezpečným rodinným zázemím. Pro lidi, kteří odcházejí bez blízkých nebo s traumatickou minulostí, platí jiná pravidla. Truchlení tam potřebuje víc opory a víc struktury.
Kdo dobře žil, dobře i umírá. Ne proto, že by se nebál, ale proto, že se má od čeho odpoutat bez pocitu, že si byl sám sobě dlužen víc.
Co si odnést
- Čtyři základní úzkosti: smrt, svoboda, izolace, nesmyslnost.
- Terapeutické znalosti před vlastním hořem neuchrání.
- „Dobrá smrt“ je vědomá, ne bezbolestná.
- Rozčeření: vlny tvého života zůstávají v jednání druhých.
- Cvičení „jeden rok“ pomáhá vyjasnit priority.