Kniha Kohelet (česky Kazatel) byla napsána hebrejsky někdy ve 4. nebo 3. století př. n. l. Její autor — tradičně bývá připisována Šalomounovi, ale v textu si sám říká jen Kohelet, tedy „shromažďující“ nebo „učitel“ — střídá dvě průpovědi, které si navzájem odporují: „všechno je marnost“ a „jez svůj chléb s radostí“.
Je to jediná kniha Bible, která zní, jako by ji napsal starý Řek na zpáteční cestě z taoistického kláštera. A je tu s námi už 2400 let.
Hevel nepřekládej jako marnost
Hebrejské hevel (הֶבֶל) zvukově připomíná výdech. Doslova znamená pára, mlha, dech. České „marnost“ a latinské vanitas jsou překlady, které mu dodávají moralizující nádech, jaký v originále není.
„Všechno je pára. Ne „nemá to smysl“. Jen to nestojí na místě, neudržíš to v ruce, protéká to. A přesto můžeš dýchat a jíst chléb."
Biblista Peter Enns navrhuje překlad „vanishing“ — pomíjivost. Všechno se rozplyne: práce, kterou jsi odvedl, lidé, které jsi znal, chytrost, kterou jsi v sobě pěstoval. Není to tragédie. Je to popis.
Dvoje moudro, které Kohelet dává
1. Nepodléhej iluzi trvání
Kohelet soustavně bourá obvyklé lidské plány: zkusil jsem moudrost — hevel. Zkusil jsem práci — hevel. Zkusil jsem slast — hevel. Zkusil jsem bohatství — hevel. Každá snaha o trvalé „něco“ končí stejně. Nesleduj cíle, jako by byly věčné.
2. Jez chléb s radostí
Druhá vrstva. Právě proto, že všechno je hevel, přítomnost má svou váhu. Devátá kapitola: „Jdi, s radostí jez svůj chléb a popíjej s dobrou myslí své víno, neboť Bůh si tvé skutky dávno oblíbil. Oděv měj v každé chvíli bílý a olej na tvé hlavě ať nechybí.“
Nejde o hédonismus. Jde o prostou přítomnost. Buddhistickou řečí: nestálost + mindfulness. Řeckou: memento mori + carpe diem. Koheletovou: hevel + jez chléb. Pořád tatáž dvojice.
Psychologická hodnota
1. Ochrana před depresí ze ztráty smyslu
Heine, Proulx a Vohs (2006) popsali meaning maintenance model: lidé se snaží udržet si smysl a propadají panice, když mu něco odporuje. Kohelet nabízí opačnou strategii: smysl nemusí být pevný, aby se podle něj dalo žít. Když přijmeš, že život nedává úplný smysl, ztrácíš důvod k zoufalství.
2. Savoring — chuť na malé věci
Pozitivní psychologie (Bryant, Veroff, 2007) definuje savoring — dovednost vychutnat malou radost a být u ní naplno. Chuť kávy. Teplo svetru. Úsměv kolegy. Kohelet to dělal o 2400 let dřív.
3. Přijetí smrti
Yalom opakovaně ukazuje, že setkání s vlastní smrtí mění to, co v životě vnímáme jako důležité. Kohelet v sobě nese stálé memento mori — ne jako hrozbu, ale jako zvýraznění přítomnosti. Když si uvědomíš, že i ten chléb brzy dojde, chutná jinak.
Cvičení na týden: dvojí mantra
Kdy Kohelet škodí
V hluboké depresi se dá Kohelet číst jako potvrzení: „vidíš, i Bible říká, že nic nemá smysl.“ Takové čtení je nebezpečné a nepřesné. Kohelet není depresivní. Jeho tón je klidně konstatující. Pokud je v něm smutek, je vyvážen radostí z chleba. Když z textu slyšíš jen jeho první polovinu, odlož ho a vrať se k němu, až budeš mít větší oporu.
Vše učinil krásným, v jeho čase. Lidskému srdci dal i věčnost, ale člověk přece nevystihne to, co Bůh od počátku do konce koná.
Co si odnést
- Hevel = pára, mlha; ne „marnost“, ne morální odsudek.
- Dva sloupce života: pomíjivost + malá přítomná radost.
- Smysl nemusí být absolutní, aby se podle něj dalo žít.
- Savoring + memento mori = psychologicky ověřená verze.
- Obě průpovědi musí stát vedle sebe; samotný „hevel“ je past.