Aubrey Marcus prodal svou firmu Onnit Unileveru za 60 milionů dolarů. Před tím prošel osmiletým polyamorním vztahem se snoubenkou Whitney Miller. Pak se rozešli. A v Diary of a CEO mluví o tom, co se z toho naučil — s upřímností, kterou bys u podnikatele typu „jdi za svým snem“ nečekal. „Polyamorie mě hodně naučila. A zároveň ji nemůžu doporučit většině lidí.“
V Česku se o otevřených vztazích mluví dvěma extrémními způsoby. Jeden: morální odsouzení („to nedělá slušný člověk“). Druhý: progresivní propagace („každý zdravější vztah je polyamorní“). Mezi nimi leží data. Méně, než by si jedna i druhá strana přály.
Tenhle text není o tom, jestli máš mít otevřený vztah. Je o tom, co o nich víme — kolik lidí v nich žije, jak jim to vychází, kdy fungují, kdy ne. Aubrey Marcus má zkušenost. Akademická literatura má data. Sloučím obojí.
Kolik lidí to vlastně dělá
Reprezentativní americká data (Haupert a kolegové, 2017, Journal of Sex & Marital Therapy) z dvou národních vzorků svobodných Američanů ukazují:
- Přibližně každý pátý (21,9 % a 21,2 % ve dvou studiích) má v životě nějakou zkušenost s consensually non-monogamous (CNM) vztahem.
- Moors a kolegové (2021, Frontiers in Psychology) na vzorku 3 438 dospělých zjistili, že 10,7 % má zkušenost konkrétně s polyamorií a 16,8 % by ji rádo zkusilo.
- Vyšší podíl u mladších, u mužů a u sexuálních menšin.
Pro Českou republiku reprezentativní data chybí. CNM komunita je tu menší, ale existující — kolem sítě Nemonogamně a facebookové skupiny Polyamorie CZ se pohybují tisíce lidí. Není to běžné, ale neexistuje to jen v Berlíně.
Tři kategorie, které se v debatě míchají
- Polyamorie: více současných romantických vztahů s emocionálním investmentem. Marcus + Whitney + jejich další partneři.
- Otevřený vztah: primární partner + povolení mít sex s ostatními (často bez emocionálního závazku). Bližší k „swinger“ dynamice.
- Swinging: párové sexuální aktivity s jinými páry. Tradičně nejstarší a nejstabilnější forma CNM.
Na rozlišení záleží — výzkum (Conley 2017) ukazuje, že každá z těchto skupin má jinou dynamiku, jiné prediktory úspěchu, jiné rizikové faktory.
Co data o úspěchu říkají
1. Spokojenost: podobná jako monogamie
Conley a kolegové publikovali v roce 2017 v Perspectives on Psychological Science přehled, který zaskočil obě krajní pozice. Mezi monogamními a CNM vztahy nejsou systematicky významné rozdíly ve spokojenosti, závazku ani sexuální spokojenosti — když si CNM oba zvolí dobrovolně.
Rubel a Bogaert (2015) v Journal of Sex Research došli k podobnému závěru: lidé v CNM nemají systematicky vyšší míru depresivních symptomů, úzkosti ani nižší sebehodnoty než monogamní. Populární obava „polyamorie tě emocionálně zničí“ nemá v datech oporu.
2. Stabilita: chybí dobrá data, ale obvykle ne kratší
Dlouhodobé longitudinální studie polyamorních vztahů jsou vzácné — výzkum se zatím opírá hlavně o průřezové vzorky. Z toho, co máme, vyplývá, že primární polyamorní vztahy běžně trvají roky a kvalitou se od monogamních neliší dramaticky (Conley 2017, Rubel & Bogaert 2015). Marcusův osmiletý vztah, který skončil, není ve statistice ničím výjimečný — ani v jedné formě.
3. Žárlivost: nezmizí, ale je strukturovaná jinak
Tady je Marcus poctivý. „Polyamorie mě naučila, že žárlivost je víc o kontextu než o evoluci.“ Mogilski 2019 v Archives of Sexual Behavior to do velké míry potvrzuje: lidé v CNM o partnerových mimopárových kontaktech přemýšlejí častěji, ale prožívají méně emočně reaktivní žárlivosti než lidé v monogamii. Mají vyvinuté nástroje, jak ji zpracovat — explicitní dohody, komunikační rituály, plánování času. Když ale partner překročí předem domluvené hranice, žárlivost a distres vyletí prudce nahoru i u CNM.
Compersion — radost z toho, že partner prožívá radost s někým jiným — kterou populární polyamorní literatura prezentuje jako cíl, je vzácnější, než se tvrdí. Dlouhodobě a stabilně ji zažívá jen menšina.
Kdy CNM funguje a kdy nefunguje
Wood a kolegové (2018, Journal of Social and Personal Relationships) z optiky teorie sebeurčení ukazují praktické rozlišení. CNM funguje, pokud:
- Oba partneři si ji volí autonomně — z vlastní touhy, ne pod tlakem druhého, ne kvůli strachu „abychom něco nezmeškali“, ne aby zachránili rozpadající se monogamii.
- Mají vysokou komunikační kompetenci. Sdělování potřeb a hranic je v CNM mnohem náročnější než v monogamii. Když má pár problém domluvit se na dovolené, polyamorii nezvládne.
- Mají čas. Marcus to opakuje napříč rozhovorem: polyamorie potřebuje dvakrát až třikrát víc času na vztahy než monogamie. Pro lidi s prací a dětmi je to často těžko proveditelné.
- Mají emoční stabilitu. CNM zhoršuje nejistou vazbu (úzkostnou i vyhýbavou). Lidé s bezpečnou vazbou to zvládají lépe.
CNM nefunguje, pokud:
- Jeden chce, druhý souhlasí, aby ho neztratil. Tahle asymetrie je v rozvodové praxi známá pod označením „polyamory pressure“ — jeden z partnerů ji zpětně rámuje jako vynucený souhlas.
- Páru chybí důvěra a otevřená komunikace. CNM monogamní problémy neopravuje, zvětšuje je.
- Jeden z partnerů má historii sexuálního traumatu, které nezpracoval. Otevírá to rány.
- Jeden z partnerů má klinickou depresi nebo úzkostnou poruchu. Energetická náročnost CNM symptomy násobí.
„Otevřený vztah nemůže zachránit zavřený, který se rozpadá. Může jen rozšířit dobře fungující strukturu."
Mýtus „Sex at Dawn“
Marcus v rozhovoru zmiňuje knihu Sex at Dawn (Christopher Ryan a Cacilda Jethá, 2010) jako jeden ze zdrojů, který ho inspiroval. Kniha tvrdí, že předzemědělští lidé žili sexuálně volně a monogamie je důsledek zemědělství a soukromého vlastnictví.
Co data ukazují: argumenty Sex at Dawn jsou akademicky kontroverzní. Bioložka Lynn Saxon napsala detailní polemiku Sex at Dusk (2012), kde dokumentuje, jak Ryan a Jethá vybírají data selektivně a ignorují opačnou evidenci. Skeptičtí jsou i antropologové — Sex at Dawn je inspirační čtení, ne akademická autorita.
Schmitt a kolegové (2003) ve velké mezikulturní studii ISDP (52 zemí, 17 837 lidí) ukazují, že muži v průměru napříč kulturami reportují vyšší touhu po sexuální variabilitě než ženy. Nejde o absolutní pravidlo a rozptyl uvnitř pohlaví je velký, ale představa „byli jsme všichni stejně volní“ v datech oporu nemá.
Praktické pravidlo
- „Jeden z nás chce, druhý souhlasí, aby ho nezklamal.“
- „Náš sexuální život se rozpadá, polyamorie nás rozšíří.“
- „Jeden z nás má sexuální zájem o konkrétní osobu a chceme tuhle situaci legalizovat.“
- „Jeden z nás má depresi nebo úzkostnou poruchu, kterou neléčíme.“
- „Nedokážeme si říct, co nám vadí, ani v běžných věcech.“
- „Žijeme s malými dětmi a máme málo času.“
Pro koho to může fungovat
- Páry s vysokým komunikačním tréninkem — často lidé po terapii, párové či individuální.
- Páry s bezpečným attachmentem u obou.
- Páry, kde oba mají dlouhodobě stejnou autonomní touhu po CNM. Ne situační dohodu.
- Páry s časem a energetickou rezervou.
- Páry s podporujícím sociálním okruhem. CNM v izolaci je stresor; CNM ve společenství poly-friendly lidí stabilizuje.
Když nestačí
Pokud zvažuješ CNM a chceš si poradit:
- Knihy: Eve Rickert & Franklin Veaux More Than Two (klasický manuál), Tristan Taormino Opening Up.
- Terapie: v Česku najdeš síť párových terapeutek a terapeutů, kteří s CNM pracují bez předsudků — viz Nemonogamně. Hledej někoho, kdo téma ani nesoudí, ani nepropaguje.
- Komunita: facebooková skupina Polyamorie CZ a neformální setkání v Praze a Brně.
Pokud zápasíš s žárlivostí v existujícím vztahu (bez ohledu na CNM nebo monogamii): žárlivost a závist a attachment styly.
Souvisí: Casual sex: co o tom víme, Nevěra, Zdravý dlouhodobý vztah, Věda o sexu.