Drby mají jasnou pověst — jsou to nectnost, malichernost, pomlouvačnost. „Nepomlouvej“ slýcháme od dětství. A přesto je děláme všichni. Sotva někdo odejde z místnosti, řeč se o něm nějak svede.
Tahle mezera mezi tím, co o drbech říkáme, a tím, co děláme, stojí za prozkoumání. Věda na ně totiž kouká jinak.
Co jsou drby
Vědecky se drbem rozumí prostě mluvení o nepřítomné osobě — bez ohledu na to, jestli je řeč zlá, neutrální, nebo dokonce pochvalná. To je důležité rozlišení: v běžné řeči „drbat“ znamená pomlouvat, ale výzkum tím myslí mnohem širší věc.
A když se to takhle změří, ukáže se překvapivá věc. Robbins a Karan sledovali, o čem lidé během dne mluví, a zjistili, že řeč o nepřítomných tvoří velkou část všech rozhovorů — a drtivá většina těch zmínek je neutrální, nikoli zlá. Lidé si prostě sdělují, co je nového u koho. Negativní, jedovaté pomlouvání je jen menší výseč toho, čemu se říká drby.
K čemu drby slouží
Proč vůbec o druhých tolik mluvíme? Antropolog Robin Dunbar nabídl výklad, který se dobře drží. Tvrdí, že drby plní ve skupině roli, kterou u jiných primátů zastává vzájemné probírání srsti — utužování vazeb. Lidská skupina je ale příliš velká, než aby se dala udržet dotykem. Drží nás pohromadě sdílení informací o tom, kdo je kdo.
A to má konkrétní funkce.
- Mapa sociálního světa. Drby jsou způsob, jak se dozvědět, komu se dá věřit, kdo je spolehlivý, kdo s kým. Bez nich bys znal jen lidi, se kterými ses sám setkal.
- Hlídání pravidel. Vědomí, že „se to roznese“, drží lidi, aby se chovali férově. Pověst je odměna i trest — a drby jsou to, co pověst vytváří.
- Pouto mezi lidmi. Sdílet názor na třetího člověka je forma blízkosti — říká „věřím ti, můžu ti to říct“.
Feinberg a kolegové dokonce ukázali, že část drbů je prosociální. V jejich pokusech lidé varovali ostatní před někým, kdo se choval nefér — a dělali to, i když je to něco stálo. Tomuhle „varovnému drbu“ se dá těžko říkat nectnost. Je to způsob, jak skupina chrání sama sebe.
Kdy drby škodí
Tím se ale drby nevybílily. Mají i jedovatou podobu a stojí za to ji rozeznat.
Škodlivý je drb, který není o sdílení informace, ale o ublížení — pomluva, která má někoho srazit, šíření nejistých tvrzení jako fakt, vytváření spojenectví „proti“ někomu. Tady drb neslouží skupině; slouží tomu, kdo drbe, na úkor druhého.
Pozná se to podle pár věcí. Mluvíš o tom, co víš, nebo o tom, co si domýšlíš? Řekl bys to i té osobě do očí, nebo jen za zády? Je cílem něco užitečného sdělit, nebo si připadat lépe tím, že druhého shodíš? A ještě jedna věc: opakované pomlouvání druhých podkopává i tvoji vlastní pověst — kdo s tebou drbe ostatní, tuší, že stejně mluvíš o něm.
„Drb, který sdílí, co opravdu víš, drží skupinu. Drb, který si domýšlí a sráží, drží jen tvoje ego — a podkopává tvou pověst."
Jak s drby zacházet
- Nepředstírej, že nedrbeš. Mluvit o nepřítomných je normální a většinou neškodné. Tvářit se „já nikdy“ je nereálné — užitečnější je hlídat, jak to děláš.
- Drž se toho, co víš. Sdílet ověřenou informaci je něco jiného než šířit domněnku. „Slyšel jsem, neověřené“ patří k tomu říct nahlas.
- Test očí. Než něco řekneš za zády, zkus si: řekl bych to i jemu do očí? Pokud ne, je dobré to nejspíš neříkat ani za nimi.
- Všímej si cíle. Chci něco užitečného sdělit, nebo se jen chci cítit líp tím, že druhého shodím? To první je v pořádku, to druhé je jed.
- Varovný drb je legitimní. Upozornit někoho na člověka, který se chová nefér, není pomluva — je to ochrana. Jen ať to stojí na faktech, ne na zlobě.
Časté omyly
„Drbat je vždycky špatné.“
Většina řeči o nepřítomných je neutrální sdílení informací a drží skupinu pohromadě. Špatná je jen jedovatá výseč — pomluva, která má ublížit.
„Já nedrbu.“
Mluvení o nepřítomných tvoří velkou část běžných rozhovorů a dělá ho skoro každý. Otázka není jestli, ale jak.
„Když to o někom šířím, jeho se to nedotkne.“
Drby tvoří pověst — a ta má reálné důsledky. Navíc kdo pomlouvá s tebou, pravděpodobně pomlouvá i tebe.
Když nestačí
Hlídat, jestli drby sdílejí, nebo srážejí, je užitečný návyk pro zdravé vztahy v partě i v práci — širší téma rozebírá článek Přátelství a sociální vazby. Pokud ale drby ve tvém okolí přerostly v soustavné ubližování — šikanu, vylučování, ničení pověsti — nejde už o běžné téma a je namístě to řešit: v práci s vedením či personalisty, jinde s někým, kdo to umí zprostředkovat.