Se sourozencem obvykle sdílíš víc let života než s kýmkoli jiným. Je tu dřív než tvůj partner, zůstává dýl než rodiče. A přitom ho většinou bereme jako samozřejmost — jako kus nábytku, který tam prostě je.
Sourozenecký vztah je přitom zvláštní a stojí za pozornost. Pojďme se na něj podívat.
Čím je tenhle vztah zvláštní
Sourozenecký vztah má kombinaci rysů, jakou nemá žádný jiný.
Je nejdelší, jaký většina lidí má — začíná v dětství a obvykle trvá celý život. Je nevybraný: partnera i přátele sis zvolil, sourozence ne. A je zároveň rovnocenný i soupeřivý — na rozdíl od vztahu s rodičem tu nikdo není „nahoře“, ale právě proto se sourozenci od malička přetahují o pozornost, prostor, spravedlnost.
Z toho plyne jeho dvojí povaha. Sourozenec je často první spojenec i první soupeř. První, s kým se učíš vycházet s někým „na stejné úrovni“ — a první, s kým se učíš rivalitě, žárlivosti i smíření. Žádný jiný vztah neslučuje tohle všechno tak těsně.
Co dává v dětství
Psycholožka Judy Dunnová ukázala, že sourozenecký vztah je v dětství učebnou sociálních dovedností — a začíná překvapivě brzy. Malé děti se vůči sourozenci učí věci, na které u dospělých nemají příležitost.
- Zvládat konflikt s rovným. S rodičem konflikt řídí dospělý. Se sourozencem se dítě poprvé pere o spravedlnost s někým, kdo má stejnou „váhu“.
- Chápat druhého. Dunnová zjistila, že děti se v interakci se sourozenci brzy učí rozumět tomu, co druhý cítí a chce — protože to potřebují, aby se prosadily i usmířily.
- Vyjednávat a usmiřovat se. Sourozenci se hádají často — ale taky se pořád dokola usmiřují. Je to nekonečný trénink v tom, že po konfliktu vztah pokračuje.
Dětská rivalita tedy není jen otrava pro rodiče. Je to výcvik — bezpečné hřiště, kde se dají chyby v sociálním chování dělat a opravovat.
Jak se mění v dospělosti
V dospělosti se sourozenecký vztah promění — a tady je věc, kterou je dobré vědět. Conger a Little popsali, že přechodem do dospělosti se vztah stává dobrovolnějším. V dětství jste spolu museli být. V dospělosti už ne — a vztah se tím obnažuje: ukáže se, kolik z něj je opravdové blízkosti a kolik byla jen sdílená domácnost.
Proto sourozenecké vztahy v dospělosti tak kolísají. Někteří sourozenci se sblíží víc než kdy dřív — stanou se z nich skuteční přátelé. Jiní se vzdálí, scházejí se jen na svátky, nebo i to ne. Cicirelli, který sourozenecké vztahy zkoumal přes celý život, popsal, že obvykle znovu zesílí v pozdějším věku — když ubývají rodiče a sourozenec se stává posledním člověkem, který pamatuje tvoje dětství a sdílí s tebou kořeny.
„V dospělosti se sourozenecký vztah stává dobrovolným — a tím se ukáže, kolik z něj byla blízkost a kolik jen sdílená domácnost."
Jak o vztah pečovat
- Neber dospělý vztah jako samozřejmost. Že jste sourozenci, vás v dětství drželo automaticky. V dospělosti vztah potřebuje, abys ho vědomě udržoval — kontakt sám nepřijde.
- Nech staré role zestárnout. „Ten šikovný“ a „ten problémový“, „starší velí“ — dětské nálepky se snadno táhnou do dospělosti. Vědomě dej druhému šanci být, kým je teď.
- Rivalitu si přiznej, ať nehlodá. Srovnávání mezi sourozenci nezmizí samo. Pojmenované — i třeba s humorem — škodí míň než to, co se mlčky přiživuje.
- Pozor na zátěžové chvíle. Nemoc rodičů, dědictví, péče — to bývají body, kde sourozenecké vztahy buď posílí, nebo prasknou. Vyplatí se do nich jít s řečí, ne s mlčením.
- Když to nejde, nesil to za každou cenu. Ne každý sourozenecký vztah musí být blízký. Cílem je férový a klidný vztah — ne vynucená idyla.
Časté omyly
„Se sourozencem si přece musíme rozumět.“
Sourozenectví je pouto, ne záruka blízkosti. Některé sourozenecké vztahy jsou vřelé, jiné vlažné — a obojí je v pořádku. Vynucená idyla nepomáhá.
„Sourozenecká rivalita z dětství je jen otrava.“
Je to i výcvik — bezpečné hřiště, kde se dítě učí konflikt, vyjednávání a usmíření s někým na stejné úrovni.
„Dospělý sourozenecký vztah už se nezmění.“
Mění se po celý život. Často znovu zesílí ve vyšším věku, kdy se sourozenec stává posledním člověkem, který sdílí tvoje kořeny.
Když nestačí
O dospělý sourozenecký vztah se dá pečovat vědomě — kontaktem, opuštěním starých rolí, řečí v zátěžových chvílích; o tom, jak rané vztahy formují pozdější blízkost, je článek Attachment — styly citové vazby. Pokud ale sourozenecký vztah nese hluboké staré rány — křivdy z dětství, dlouhý rozkol, bolavé rodinné téma — a vlastní snaha nestačí, může pomoct rodinná terapie nebo psycholog.