všejedno.
Terapeutka pozorně naslouchá klientovi
🪞 Sebepoznání

Trauma 101: EMDR, Somatic Experiencing, IFS a co mezi nimi

Přehled čtyř hlavních terapeutických směrů pro práci s traumatem — a jak si vybrat

Čtení 12 min
foto: Alex Green / Pexels

Když se rozhodneš jít na terapii traumatu, narazíš na džungli zkratek: EMDR, SE, IFS, SP, EFIT, AEDP, ISTDP. Každý výcvik o sobě tvrdí, že je to ten nejlepší. Dobré zprávy dvě: 1) většina z nich má dobrá data pro specifické problémy, 2) všechny sdílejí několik základních principů, které stojí za to znát dřív, než si vybereš.

Čtvrtý díl série. Předchozí díly byly o tom, co trauma je, jak ho nese tělo, jak vzniká v dětství a jak funguje disociace. Tenhle je o tom, co s tím.

Projdeme hlavní trauma-specifické směry, které mají slušnou vědeckou oporu a jsou v Česku reálně dostupné. Nebude to obhajoba jednoho na úkor ostatních — vybrat si budeš muset sám/a, a právě k tomu je tenhle text.

Dobrá terapie traumatu nemá jedno jméno. Má tři znaky: bezpečí, titrační tempo, a terapeuta, který ví, že tělo je součást práce."

Tři fáze Judith Herman — to společné

Judith Herman navrhla v roce 1992 třífázový model, ze kterého dnes vychází téměř každý seriózní výcvik v práci s traumatem:

  1. 1
    1. Stabilizace a bezpečí
    Než se hne cokoli s traumatickou vzpomínkou, musí být nervový systém schopen zůstat v okně tolerance. Regulace dechu, orientace v přítomnosti, zdroje (vnitřní i vnější), bezpečné místo. Tahle fáze trvá týdny až roky. Kdo ji přeskočí, retraumatizuje.
  2. 2
    2. Zpracování vzpomínky
    Teprve tady přichází samotná práce s traumatickým materiálem — EMDR, imaginární expozice, somatické vybití, dialog s částmi. Jde o to, aby vzpomínka přestala být „živá“ a uložila se jako minulost.
  3. 3
    3. Znovuobnovení vztahů a smysl
    Návrat do vztahů, do práce, k vlastní identitě. Co teď udělám s tím, co se stalo? Kdo jsem, když už nejsem jen ten, komu se to stalo?

EMDR — oční pohyby a bilaterální stimulace

Eye Movement Desensitization and Reprocessing, Francine Shapiro, konec 80. let. Výcvik trvá kolem dvou let, metoda je jasně protokolovaná. Základní princip: klient drží v mysli traumatickou vzpomínku a současně sleduje očima pohyb prstu terapeuta (nebo poslouchá střídavé tóny, nebo drží vibrující pucky).

Jak to funguje. Přesný mechanismus je v debatě. Nejsilnější hypotéza: bilaterální stimulace zatěžuje pracovní paměť, což snižuje emoční náboj vzpomínky a umožňuje její „integraci“ do autobiografické paměti, místo aby zůstávala v podobě fragmentů v amygdale.

Data. EMDR je jedna ze dvou metod, které WHO doporučuje jako první volbu pro PTSD (druhá je trauma-focused CBT). Rozsáhlá síťová meta-analýza Hoppena a kolegů (2023, 157 randomizovaných studií) potvrzuje, že EMDR i další ověřené metody jsou účinné a navzájem se v celkové účinnosti zásadně neliší. U komplexního PTSD jsou výsledky slabší — je potřeba kombinovat s delší stabilizací.

Kdy dává smysl. Jedna konkrétní traumatická událost (nehoda, přepadení, porod), fobie, jasně rozpoznatelné fragmenty vzpomínek. Méně vhodné u dlouhé disociace nebo chaotického vývojového traumatu — leda bys měl/a po boku zkušeného EMDR terapeuta se specializací na komplexní trauma.

Somatic Experiencing (SE) — Peter Levine

Peter Levine, biofyzik a psycholog, si všiml, že divoká zvířata traumatem netrpí, přestože jsou smrtelnému nebezpečí vystavena prakticky denně. Rozdíl vidí v tom, že zvíře po ohrožení nechá nervový systém doběhnout — třesem, oddechem, zíváním. Člověk tenhle tělesný návrat obvykle zastaví („už buď v pohodě“, „musíš fungovat“).

SE nepracuje s vyprávěním, ale s tělesnými vlnami: terapeut pomáhá sledovat drobné pohyby, impulzy, změny dechu a teploty. Klíčové pojmy jsou pendulace (přelévání pozornosti mezi zdrojem a ránou) a titrace (dávkování po kapkách).

Data. Důkazů z randomizovaných studií je méně než u EMDR, ale přibývají. Brom a kolegové (2017, Journal of Traumatic Stress) v první randomizované kontrolované studii SE ukázali statisticky významné snížení příznaků PTSD i deprese po patnácti sezeních (Cohenovo d zhruba 0,9 až 1,3). Metoda je oblíbená u lidí, kterým nesedí „vracet se k tomu slovy“.

Kdy dává smysl. Komplexní trauma, somatické symptomy, disociace, chronické napětí, lidé, kterým klasická rozhovorová terapie nepomohla.

Otevřený deník a pero na dřevěném povrchu
Proces traumaterapie není magie. Je to pomalá, systematická práce — často s deníkem, zdroji mezi sezeními, a plánem na roky. (foto: betül nur akyürek / Pexels)

IFS — Internal Family Systems, Richard Schwartz

IFS pracuje s metaforou vnitřního systému částí. Máš „Self“ (vnitřní klid, zvědavost, soucit) a kolem něj celé roje „dílčích osobností“ — manažery, hasiče, vyhnance. Manažeři drží chod („musím“, „výkon“, „perfektně“). Hasiči vypnou bolest, když hoří (alkohol, sex, přejídání, sebekritika). Vyhnanci jsou zraněné dětské části, které byly odsunuty stranou, aby člověk vůbec přežil. Víc ve článku IFS: části osobnosti.

Jak to funguje. Cílem není „mít lepší části“. Cíl je navázat vztah mezi Self a každou částí, pochopit, co chrání, a nechat Self se stát vnitřním rodičem vyhnanců.

Data. IFS byl v roce 2015 v USA oficiálně zařazen mezi metody podložené důkazy (registr SAMHSA). Randomizovaná studie Shadickové a kolegů (2013) ukázala u pacientů s revmatoidní artritidou snížení bolesti a depresivních příznaků a zlepšení tělesné funkce. Randomizovaných studií zaměřených přímo na PTSD je zatím méně, ale praxe s traumatizovanými klienty je po více než třech desetiletích bohatá.

Kdy dává smysl. Komplexní trauma, vnitřní rozpolcenost, vysoce funkční lidé se silnou sebekritikou, klienti, kterým IFS sedí (rádi pracují s metaforou, strukturou, vnitřním dialogem).

Sensorimotor Psychotherapy — Pat Ogden

Propojuje rozhovorovou psychoterapii s pečlivou prací s tělem. Kombinuje teorii attachmentu, neurovědu a klasickou psychoterapii. Oproti SE je strukturovanější v dialogu, oproti EMDR pomalejší a víc zaměřená na regulaci. Hodně se používá u vývojového a vztahového traumatu, kde je potřeba dlouhodobý vztah.

Další, které stojí za zmínku

  • TF-CBT — Trauma-focused CBT. Cognitive Processing Therapy (Resick) a Prolonged Exposure (Foa). Nejvíc dat, hlavní volba u military PTSD. V ČR méně rozšířené, ale existuje.
  • AEDP — Accelerated Experiential Dynamic Psychotherapy (Diana Fosha). Pracuje s proměňující emoční zkušeností, silně navázaná na teorii attachmentu.
  • Schema Therapy (Young) — pro klienty s dlouhotrvajícími vzorci, hraniční strukturou, kombinací trauma + osobnostní rysy.
  • Pesso Boyden System Psychomotor — zážitková terapie hluboce zakotvená v české odborné komunitě, pracuje s „strukturami“ a ideálními rodiči.

Jak si vybrat — praktický rozhodovací strom

  1. 1
    1. Jedna událost, nebo mnoho zranění
    Pokud víš, co se stalo, a je to jedna vymezená událost → EMDR nebo TF-CBT. Pokud je to dlouhá řada zranění už od dětství → SE, IFS, Sensorimotor, Schema.
  2. 2
    2. Vztah k tělu
    Cítíš se v těle jako doma? Klidně rozhovorová metoda s prvky regulace. Cítíš se v těle jako na návštěvě? Preferuj somatický směr (SE, Sensorimotor).
  3. 3
    3. Disociace jako hlavní obrana?
    Pak je EMDR v první fázi riskantní. Začni stabilizací — se Sensorimotor, SE, nebo s modelem strukturální disociace (Van der Hart).
  4. 4
    4. Jazyk, který ti sedí
    Máš rád/a práci s částmi, metafory, vnitřní dialog? IFS. Máš rád/a protokoly, jasnou strukturu, měření? CPT nebo EMDR. Máš rád/a pomalost, tělo, ticho? SE.
  5. 5
    5. Praktická dostupnost
    V Česku je nejsilnější síť IFS a Pesso Boyden, k tomu rostoucí komunita SE a EMDR. V menších městech často narazíš na terapeuta s víc výcviky najednou — a to bývá k užitku víc než puristické zaměření na jednu metodu.

Co dělá dobrého trauma-terapeuta, nezávisle na škole

  • Má výcvik specificky na trauma, ne jenom „je terapeut a někdy trauma řeší“.
  • Respektuje tempo. Umí říct: „dnes to nehneme dál, vrátíme se ke zdroji.“
  • Pracuje s tělem alespoň základně — dech, orientace, okno tolerance.
  • Má vlastní supervizi a vlastní terapii. Práce s traumatem bez toho vede k druhotné traumatizaci na straně terapeuta — a to poznáš i ty.
  • Nestraší tě ani nepřehání tempo. Žádné „dnes ti dám úkol domů: vzpomeň si na všechno z dětství“. Dobrý terapeut ví, že vzpomínky přicházejí, když je čas.
Je paradox, že k uzdravení traumatu nestačí samotná vzpomínka. Potřebuje zároveň být převyprávěna a tělesně zakotvena v někom druhém, kdo poslouchá.
Judith Herman, Trauma and Recovery

Když nestačí

Trauma-terapie není krátká. Seriózní model počítá s 12–36 měsíci u single-event PTSD a 3–7 lety u komplexního traumatu. Když nemáš finance ani kapacitu na týdenní sezení, zvaž skupinovou terapii, TF-CBT v kratších cyklech nebo rezidentní pobyt (v ČR: Bohnice, Dobřany mají specializované programy).

Mimochodem — kombinace psychoterapie a psychiatrické medikace je u středně těžkého a těžkého PTSD často účinnější než samotná terapie. Není to slabost; je to infrastruktura.

V posledním díle série se podíváme, co znamená uzdravení — ne jako návrat k „tobě před tím“, ale jako integrace.

Pokračuj v rubrice