„Hlavu vzhůru.“ „Mysli pozitivně.“ „Mohlo být hůř.“ „Aspoň máš…“ Někdy taková věta povzbudí. Jindy v člověku něco zaklapne — pocit, že to, co cítí, je vlastně nepatřičné a má to rychle schovat.
Tomu druhému se říká toxická pozitivita. A je užitečné vědět, kde zdravý optimismus končí a začíná tlak, který emocím nedovolí prostě být.
Co toxická pozitivita je
Nejdřív rozlišení, protože se to plete. Zdravý optimismus říká: „je to těžké a nějak to zvládneme“. Drží naději, ale nepopírá, co se děje. Toxická pozitivita říká: „neřeš to, buď v pohodě“ — a tím negativní emoci zakazuje. Není to naděje navíc, je to umlčení.
Pozná se podle toho, co dělá: jakýkoli těžký pocit — smutek, zlost, strach, zklamání — okamžitě překrývá pozitivní nálepkou. Místo „to je mrzuté, chápu tě“ přijde „ber to z té lepší stránky“. Vzkaz, často nevyřčený, zní: tenhle pocit tu nemá co dělat. A platí to i dovnitř — člověk může toxickou pozitivitu obracet sám proti sobě a každou vlastní těžkou emoci rovnou kárat.
Proč potlačování nefunguje
Logika toxické pozitivity zní: nemysli na to a zmizí to. Výzkum ukazuje pravý opak.
Gross a Levenson nechali lidi sledovat nepříjemný materiál — jedna skupina směla emoce prožívat, druhá je měla skrývat. Skrývání emoci nezmenšilo — vnitřně cítili lidé stejně. Navíc je potlačování něco stálo: pojilo se s vyšší tělesnou aktivací. Emoce se schovala navenek, ale uvnitř běžela dál a ještě stála energii.
Campbell-Sills a kolegové to potvrdili u lidí s úzkostí a poruchami nálady: ti, kdo emoce potlačovali, na tom byli hůř než ti, kdo je přijali a nechali proběhnout. Potlačená emoce nezmizí — jen se zažene hlouběji, odkud působí dál: napětím, podrážděností, únavou, nakonec mívá podíl i na úzkosti a skleslosti. Tudy vede ta „toxická“ část názvu.
Co pomáhá místo toho
Opakem toxické pozitivity není pesimismus ani utápění se v negaci. Je to přijetí emoce — dovolit jí být, vzít ji jako informaci, a teprve pak se rozhodnout, co dál.
Fordová a kolegové to doložili šířeji. Lidé, kteří přijímali své negativní emoce místo toho, aby je soudili a zaháněli, měli paradoxně lepší dlouhodobou pohodu — méně příznaků skleslosti, vyšší životní spokojenost. Klíčové slovo je „paradoxně“: kdo si dovolí cítit i to nepříjemné, je nakonec spokojenější než ten, kdo se nutí pořád být v pohodě.
Dává to smysl. Emoce nesou informaci — smutek o ztrátě, zlost o překročené hranici, strach o ohrožení. Když je umlčíš, ztratíš i tu informaci. Když je necháš proběhnout, řeknou ti, co potřebuješ vědět, a pak odezní samy. Přijetí není rezignace — je to první krok k tomu se s pocitem opravdu vypořádat.
„Kdo si dovolí cítit i to nepříjemné, je nakonec spokojenější než ten, kdo se nutí být pořád v pohodě."
Jak povzbudit, aniž umlčíš
- Nejdřív přijmi, pak teprv povzbuzuj. „To je opravdu těžké“ musí zaznít dřív než „zvládneš to“. Bez prvního kroku je druhý jen umlčení.
- Používej „a“ místo „ale“. „Je to mrzuté a jsem tu s tebou“ nechává pocit platit. „Je to mrzuté, ale ber to pozitivně“ ho škrtá.
- Neopravuj cizí emoci. Když je někdo smutný, nehledej, čím ho rychle rozveselit. Většinou nepotřebuje opravit náladu — potřebuje být slyšen.
- U sebe pojmenuj, místo abys káral. Místo „nesmím být naštvaný“ zkus „jsem naštvaný — a je to v pořádku to cítit“. Pojmenovaná emoce ztrácí ostří; káraná sílí.
- Pamatuj, že naděje a přijetí jdou spolu. Cílem není zahodit optimismus. Cílem je nestavět ho na popírání toho, co je.
Časté omyly
„Pozitivní myšlení přece vždycky pomáhá.“
Zdravý optimismus pomáhá. Nucené „buď v pohodě“, které zakazuje těžké emoce, ne — to je potlačování s milou nálepkou.
„Když na špatný pocit nebudu myslet, zmizí.“
Nezmizí. Výzkum ukazuje, že potlačená emoce běží dál pod povrchem a ještě stojí energii. Mizí spíš tehdy, když ji necháš proběhnout.
„Přijmout negativní emoci znamená se v ní utápět.“
Naopak. Přijetí je nechat emoci být a vzít její informaci — utápění je donekonečna ji přemílat. To první vede ven, to druhé dokola.
Když nestačí
Přijímat emoce místo jejich umlčování je zdravý návyk pro běžný život; blízké téma rozebírá článek Sebesoucit není sebelítost. Pokud ale těžké emoce nepolevují ani s přijetím — dlouhodobý smutek, úzkost nebo beznaděj, které neodcházejí — nejde už o emoce k přijetí, ale o stav, který si zaslouží odbornou pomoc. Vyhledat psychologa je v takové chvíli namístě.