Být bez partnera se v naší kultuře skoro automaticky čte jako nedostatek. Jako přechodný stav, čekárna, předsíň „skutečného“ života, který začne, až někoho potkáš. „A nemáš někoho?“ se ptá s lítostí, ne se zájmem.
Jenže data jsou složitější. Život bez partnera nemusí být ani čekárna, ani prohra. Pojďme se podívat, co o tom víme.
Předsudek, který skoro nevidíme
Psycholožka Bella DePaulová pojmenovala jev, který nazvala singlismem — tiché předpojaté čtení svobodných lidí. DePaulová a Morris ukázali, že lidem bez partnera často automaticky připisujeme nešťastnost, nezralost nebo sobeckost — i bez jakéhokoli důkazu, jen na základě jejich stavu.
Je to předsudek tak samozřejmý, že ho skoro nevnímáme jako předsudek. Projevuje se v jazyce („stará panna“, „ještě pořád sám?“), v očekávání, že svobodný člověk je k dispozici o víkendech a svátcích, v tom, že se jeho život bere jako neúplný. A jako každý předsudek zkresluje, jak se na svobodné lidi díváme — a jak se občas dívají sami na sebe.
Co říká výzkum o spokojenosti
Rozšířená představa zní: vztah dělá člověka šťastným, být sám znamená být míň šťastný. Data jsou jemnější.
Lucas a kolegové sledovali tisíce lidí řadu let a zkoumali, co s jejich spokojeností udělá svatba. Zjistili dvě věci. Svatba spokojenost zvedla — ale jen na čas. Po pár letech se většina lidí vrátila zhruba tam, kde byli předtím. A za druhé: průměr skrýval velké rozdíly. Někomu vztah pohodu zvedl trvale, jinému ne. Vztah sám není záruka štěstí — záleží mnohem víc na tom, jaký ten vztah je.
A platí to i obráceně. Být bez partnera není záruka neštěstí. Spousta svobodných lidí je spokojená — díky přátelům, práci, která dává smysl, koníčkům, samostatnosti. Spokojenost nestojí na kolonce „rodinný stav“. Stojí na kvalitě vztahů všeho druhu a na obsahu života.
Kde je obraz složitější
Bylo by laciné otočit to do druhého extrému — „single je vždycky skvělé“. Výzkum je upřímnější.
Girmeová a kolegové ukázali, že spokojenost svobodných lidí hodně závisí na tom, proč jsou sami. Lidé, kteří jsou single a přitom se vztahů spíš vyhýbají — z obavy, ze zranění, ze strachu z blízkosti — bývají méně spokojení. Lidé, kteří jsou single, ale vztahům jsou otevření a samotu prožívají jako volbu nebo klidnou etapu, jsou na tom s pohodou srovnatelně dobře jako lidé ve vztahu.
Rozdíl tedy není „mám partnera / nemám“. Rozdíl je mezi samotou z volby a samotou z útěku. To první je plnohodnotný způsob života. To druhé je často strach, který stojí za to řešit — ne proto, aby člověk „za každou cenu někoho měl“, ale aby ho nevedl strach. A pozor na záměnu: být sám není totéž co cítit se osaměle. O tom rozdílu je článek Osamělost.
„Nerozhoduje „mám partnera, nebo ne“. Rozhoduje, jestli je samota tvoje volba — nebo útěk před blízkostí."
Jak žít sám dobře
- Neber život jako čekárnu. Pokud odkládáš plány, byt, cesty nebo radost „až až někoho potkám“, odkládáš vlastní život. Ten běží teď, ne po svatbě.
- Pečuj o vztahy všeho druhu. Lidská potřeba blízkosti je skutečná — ale nemusí ji sytit jen partner. Přátelství, rodina a komunita ji naplňují taky.
- Rozliš volbu od útěku. Poctivě si odpověz: jsem sám, protože mi to teď vyhovuje — nebo proto, že se bojím přiblížit? To druhé je co řešit.
- Nepřejímej cizí lítost. Singlismus je v okolí všudypřítomný. Nemusíš ho brát za svůj. „Ještě pořád sám?“ není diagnóza.
- Zůstaň otevřený, ne potřebný. Být vztahu otevřený a přitom nebýt na něm závislý je nejlepší pozice — ať vztah přijde, nebo ne. Z nouze se dobrý vztah nevybírá.
Časté omyly
„Skutečný život začne, až někoho potkám.“
Život běží už teď. Brát přítomnost jako čekárnu znamená promarnit roky, které jsou stejně skutečné jako ty budoucí.
„Vztah by mě udělal šťastným.“
Vztah zvedá pohodu jen přechodně a jen tehdy, když je dobrý. Sám o sobě štěstí nezaručí — špatný vztah pohodu spíš sráží.
„Spokojení singles si jen něco namlouvají.“
To je přesně ten singlismus. Spokojenost svobodných lidí je doložená — pokud samota není útěk před blízkostí, je to plnohodnotná podoba života.
Když nestačí
Žít sám dobře zvládne spousta lidí — a je to legitimní volba, ne nouzový stav. Pokud ale zjišťuješ, že tě od vztahů drží hlavně strach — z odmítnutí, ze zranění, z blízkosti — a chtěl bys to změnit, stojí za to to probrat s psychologem; strach z blízkosti se dá rozplést. A pokud se k samotě přidává trvalá skleslost, pocit, že na tobě nezáleží, nebo beznaděj, neber to jako „úděl singla“ a vyhledej pomoc.