Téma · Psychika a vztahy
Rodičovství
13 článků
Sourozenecké vztahy: nejdelší vztah, jaký kdy budeš mít
Sourozenecký vztah obvykle trvá déle než vztah s rodiči i s partnerem. Co o něm víme — proč je tak zvláštní a jak se v dospělosti mění.
Dospělé děti a rodiče: vztah, který se musí znovu nastavit
Vztah dospělého dítěte a rodiče bývá vřelý i napjatý zároveň. Proč je to běžné, odkud se bere napětí a jak vztah nastavit na dospělý mód.
Mentální zátěž: práce, kterou ve vztahu není vidět
Vedle viditelných úkolů domácnosti existuje neviditelná vrstva: pamatovat, organizovat, předvídat. Co je mentální zátěž a proč na ní vztahy vrží.
Děti a obrazovky: méně paniky, víc rozumu
Obrazovky prý dětem ničí mozek. Výzkum je opatrnější: záleží mnohem víc na věku, obsahu a kontextu než na holém počtu minut. Co o tom víme.
ADHD a léky na pozornost: jak stimulanty fungují a co se o nich říká špatně
„Drogování dětí.“ „Chytrá tabletka na zkoušku.“ „Dneska má ADHD každý.“ Kolem léků na ADHD je spousta hluku. Pod ním se ztrácí věcný fakt: ADHD je skutečná, dobře doložená porucha a její léky patří k nejúčinnějším a nejlépe prozkoumaným postupům v celé psychiatrii. Tady je, co stimulanty dělají a co se o nich říká špatně.
Dr. Becky Kennedy: rodič, který stojí pevně na zemi
Dítě není problém, který se má vyřešit. Je to člověk, který se učí zvládat svoje emoce — a rodič má být „sturdy leader“, klidně pevný vůdce. Ne povolný, ne autoritářský. Tak to shrnuje Dr. Becky Kennedy (*asi 1983), klinická psycholožka, jejíž podcast a Instagram sledují miliony rodičů. Čtyři základní principy — a kdy naopak nestačí.
Rodič jako bezpečný přístav: úvod do teorie citové vazby
„Bezpečný přístav“ je klíčový pojem teorie citové vazby — dítě se potřebuje umět vrátit k rodiči, když svět nezvládá. Ne proto, že by rodič měl dítě chránit před vším. Proto, aby dítě mělo odkud vyrazit ven a kam se vrátit. Úvod bez ezoteriky, bez „uspání metodou X za 3 dny“, s odkazy na solidní výzkum.
Dan Siegel a interpersonální neurobiologie
Mysl není jen v mozku — děje se mezi lidmi. Dan Siegel (*1957), dětský psychiatr a výzkumník z UCLA, položil v 90. letech základy oboru „interpersonální neurobiologie“, který propojuje neurovědu, teorii vazby a mindfulness. Jeho model mysli jako „integrovaného toku informací a energie“ zní akademicky, ale stojí na něm většina dnešní trauma-informované terapie i rodičovského poradenství. Co z toho jde převést do lidské řeči.
Děti 0–3: tři roky, které utvářejí mozek
První tři roky dítěte jsou citlivé období pro formování vazby, základního stresového systému i velké části kognitivního vývoje. Ne ale v tom smyslu, v jakém to často zní na internetu — „každá chyba zanechá stopu“. Realita: mozek je plastický, oprava vztahu po selhání funguje, „dost dobrý rodič“ (Winnicott) stačí. Přehled toho, co v datech opravdu platí.
Děti 3–6: kdy se učí emoce
Mezi třetím a šestým rokem se dítě učí rozpoznávat emoce u sebe i u druhých, regulovat je a začíná chápat, že „mám pocit“ není totéž co „jsem ten pocit“. Tohle období je klíčové pro prevenci úzkostí a depresivních vzorců v dospělosti. Konkrétní přístup k emoční gramotnosti podle Gottmana, Siegela a Greenspana.
Trauma 101: dětství a attachment trauma
Pro malé dítě není rodič jenom vztah. Je to regulátor srdečního tepu, teploty, strachu, hladu i pocitu, že svět dává smysl. Když tenhle regulátor chybí, je nepředvídatelný nebo se stane zdrojem strachu, nemluvíme o „těžkém dětství“. Mluvíme o attachment traumatu — specifickém zranění, které mění nervový systém na celý život, pokud ho nikdo později nerozpozná a neošetří.
Puberta: nejkřehčí okno života
Mozek dospívajícího není rozbitý ani neposlušný. Je v nejintenzivnější fázi přestavby od prvních let po narození — a právě to z něj dělá zároveň výjimečně učenlivý a výjimečně zranitelný. Co se v něm děje, co rodič může a čeho se lekat nemá.
Marian Jelínek: Zpětná vazba, která nezabíjí
Marian Jelínek strávil roky v kabinách nejlepších hokejistů světa a ve svých knihách a rozhovorech formuloval pravidlo, které drtivá většina českých rodičů porušuje — každý víkend. Zpětná vazba nemá být pozitivní nebo negativní. Má být konkrétní.