Cyril Höschl (*12. 11. 1949, †21. 4. 2025) patřil k postavám, které česká kultura má málokdy — vědec, klinik, vypravěč, popularizátor a klavírista v jedné osobě. V roce 2024 mu Nadační fond Neuron udělil Cenu Neuron za celoživotní přínos vědě v oblasti psychiatrie a neurověd. Natáčení dokumentu začalo, když byl ještě zdravý, a jeho poslední část vznikala souběžně s tím, jak ho zasahovala těžká nemoc. Höschl souhlasil pokračovat — patrně s vědomím, že to bude portrét, který bude sloužit až po něm.
Dokument Žít pro druhé (Česká televize, 2026, režie Jan Mudra) není oslavný životopis. Je to citlivý, místy tichý portrét, který spojuje archivní záběry z přednášek a televizních diskusí s intimními scénami posledních týdnů a s rozhovory rodiny, kolegů a přátel. Tenhle medailon se pokouší shrnout, co z jeho práce stojí za to odnést si do osobní praxe — nejen té psychiatrické.
Most mezi mozkem a smyslem
V 90. letech se česká psychiatrie rozdělila — podobně jako mezinárodní — mezi ty, kdo depresi chápali jako nemoc mozku, a ty, kdo ji chápali jako otázku smyslu a biografie. Höschl odmítal volit. Serotoninový systém je reálný, genetika existuje, farmakologie má své místo. A zároveň: „Deprese ti může přijít do života, kdy ho ztratíš, a léky samy ho nevrátí.“
„Mozek je orgán. Člověk je osoba. Dobrý psychiatr léčí obojí naráz."
NUDZ — co po něm zůstalo
NUDZ v Klecanech vznikl z Psychiatrického centra Praha pod Höschlovým vedením a dnes patří mezi nejcitovanější evropská pracoviště v psychiatrii a neurovědě. Kombinuje:
- základní výzkum (zobrazování mozku, genetika duševních poruch)
- klinický výzkum (nová antidepresiva, ketamin, rTMS)
- epidemiologii (národní monitoring duševního zdraví)
- vzdělávání veřejnosti a destigmatizaci
V zemi, kde se na duševní zdraví tradičně nedívalo s radostí, je NUDZ pokus o institucionální páteř. Höschlova zásluha není v tom, že by všechno vymyslel sám. Je v tom, že dokázal postavit místo, kde se to bude dělat dál — i bez něj. Dokument to zachycuje v záběru, kdy Höschl v pracovně říká: „NUDZ nejsem já. Je to čtyři stovky lidí, kteří tam pracují, když já nepracuji.“
Tři věci, které Höschl opakoval
1. Psychiatrie není ostuda
Čeština má k psychiatrii ambivalentní vztah — zároveň „u blázna“ i „u nás všech“. Höschl desítky let trpělivě mluvil v televizi o tom, že deprese, úzkost a porucha nálady jsou léčitelné stavy, ne charakterové vady. V tom byl trochu Radkin Honzák, trochu Jan Werich — srozumitelně, klidně, bez moralizace. Jeden z nejdůležitějších příspěvků jeho života: zásluhou vyrovnanějšího veřejného obrazu psychiatrie tu dnes o pomoc žádá výrazně víc lidí, než v roce 1990.
2. Farmaka mají své místo, a to místo je omezené
Höschl jako jeden z mála českých neurobiologů veřejně říkal: antidepresiva pomáhají u středně těžkých a těžkých depresí, ale u mírných jsou efektivita a placebo srovnatelné. Ne argument proti lékům — argument pro kontext. Léčba měla podle něj začínat u psychoterapie, spánku, pohybu, a léky přidávat tam, kde to jednoduché nestačí.
3. Smysl je součást terapie
V dokumentu Höschl mluví o Franklovi jako o trvalé inspiraci: „Pacient, který v životě nemá pro koho vstát, se nevzbudí ani po farmakoterapii.“ Věta, kterou pacienti na klinikách slýchají, ale ve výzkumných grantech se těžko prosazuje. Höschl ji nechával obojí existovat vedle sebe.
„Žít pro druhé“ — co tím myslel
Název dokumentu není marketing; je to věta, kterou Höschl opakoval v rozhovorech i v přednáškách. V jednom z posledních natáčení, které režisér Jan Mudra do filmu zařadil, říká zhruba toto:
Nikdo nežije sám. Když něco umíte, dlužíte to předat dál. Když něco nevíte, dlužíte se zeptat. A když odcházíte, odcházíte nejčistěji tak, že necháte něco, co bude sloužit i bez vás.
Film ukazuje Höschla nemocného, unaveného, místy i konfrontovaného s tím, že mu docházejí síly. Ale nezobrazuje ho jako oběť. Zobrazuje ho jako člověka, který svou práci dotáhl, a v posledních měsících mluví hlavně o těch, co zůstanou.
Co si z Höschla odnést do osobní praxe
Kritické poznámky
Höschl byl pro českou psychiatrii tak velká figura, že se kolem něj za života občas sbírala atmosféra kultu osobnosti. On sám to odmítal — v dokumentu opakovaně. Dobré je tuhle zdrženlivost držet i teď, posmrtně: nečíst ho jako guru, ale jako dobrý příklad toho, jak se dá spojit klinika, výzkum a veřejná komunikace.
A druhá poznámka: dokument Žít pro druhé je umělecký portrét, ne klinická biografie. Kritickou reflexi Höschlovy kariéry — včetně odborných sporů, které v psychiatrii vedl — film záměrně nechává otevřenou. Kdo chce hlubší profesní profil, ten najde víc v jeho vlastních textech a v rozhovorech s Galénem než v dokumentu.
Co si odnést
- Cyril Höschl (12. 11. 1949 – 21. 4. 2025) = most mezi biologickou a humanitní psychiatrií.
- NUDZ v Klecanech = institucionální páteř českého výzkumu duševního zdraví.
- Cena Neuron 2024 za celoživotní přínos vědě.
- Dokument Žít pro druhé (ČT 2026, režie Jan Mudra) natáčený v posledních měsících života.
- Léky mají místo, ale nejsou celým řešením; smysl a vztahy patří do terapeutického rozhovoru.
- „Odcházíš nejčistěji tak, že necháš něco, co bude sloužit i bez tebe.“