Martin Jan Stránský: Obrazovka je pro mozek droga — a digitální detox se dělá jako odvykání heroinu

„Zlom přijde do čtyř let.“ Tak zní jedna z vět, kvůli které se rozhovor neurologa Martina Jana Stránského v podcastu First Class šíří dál, než kam obvykle dosáhne řeč o mozku. Stránský sedí proti Davidu Ederovi, usrkává a klidným hlasem říká věci, ze kterých mrazí: že lidská mysl klesá k úrovni umělé inteligence, že digitální technologie je droga puštěná do prázdného prostoru a že rodiče poprvé v dějinách „přestali být dobrými rodiči“.

Je to přesvědčivé. Je to i znepokojivé. A je to přesně ten typ řeči, u kterého se na Všejedně nedíváme, jestli s ní souhlasíme — díváme se, co z toho drží, když si dohledáš studie, o které se opírá. Tak jsme to udělali. Tady je destilát rozhovoru: jeho nejsilnější myšlenky, k tomu primární zdroje a férová poznámka tam, kde host přitlačil za hranici, kterou data unesou.

Kdo mluví

Martin Jan Stránský je neurolog, zakladatel a ředitel Polikliniky na Národní v Praze a bývalý odborný asistent neurologie na Yaleově univerzitě. Vydává obnovenou revui Přítomnost, kterou kdysi založil jeho děd. Rozhovor vyšel u příležitosti druhého, aktualizovaného vydání jeho knihy Vzestup a pád lidské mysli (Improovio, první vydání 2024, druhé 2026; knihu zaštiťuje mediální dům First Class). Stránský v ní dělá to, co sám nazývá „režií“ — nepředkládá vlastní výzkum, ale skládá dohromady světové trendy a studie. To je dobré držet v hlavě: jeho síla i slabina je v tom, jak ty cizí studie tlumočí.

Vzestup a pád lidské mysli

Martin Jan Stránský (Improovio, 2. vyd. 2026)

Druhé, aktualizované vydání knihy, ze které rozhovor vychází — s novou kapitolou o AI a vědomí.

„Jako lékař nepotřebuju kauzalitu. Stačí mi korelace."

Korelace mi stačí. (A tady je to napůl pravda)

Stránského nejčastější kritika zní, že zaměňuje korelaci za kauzalitu. On to obrací: jsem lékař, mojí rolí je předpokládat nejhorší. Přirovnává to ke kouření — dlouho se vědělo jen to, že kuřáci častěji onemocní, a přesto bylo rozumné varovat. „Když kouříš dvacet cigaret denně, ta pravděpodobnost je mnohonásobně vyšší. Ale jsou lidi, co kouří čtyřicet a nic se jim nestane.“

Jako princip předběžné opatrnosti to dává smysl, hlavně u dětí. Jako důkaz to ale nestačí — a Stránský to ví, jen to v zápalu řeči občas smaže. „To není názor, to jsou fakta,“ opakuje. U části tvrzení to platí. U části jde pořád jen o korelaci, kterou sám označil za dostačující. To je legitimní postoj lékaře, ne uzavřený vědecký případ. Drž si ten rozdíl po ruce po celý zbytek textu.

ChatGPT a „kognitivní dluh“

Nejkonkrétnější studie rozhovoru je z MIT Media Lab (Kosmyna a kol., 2025). Vědci nechali lidi psát eseje ve třech režimech — s ChatGPT, s Googlem a jen z hlavy — a měřili jim přitom EEG. Skupina s umělou inteligencí měla nejnižší propojení mozku a nejmíň si pamatovala, co vlastně napsala. Autoři tomu říkají „kognitivní dluh“: práci za tebe udělá stroj a tvůj mozek se odpojí.

Stránský z toho udělá: „Stačí tři měsíce, aby došlo k 50% poklesu mozkové konektivity, a to odpojení jim zůstalo i pár měsíců potom, co AI přestali používat.“ Tady je potřeba zabrzdit. Studie je teprve preprint (zatím neprošla recenzí) a měla jen 54 lidí — a pro tu „přetrvávající“ část se vrátilo pouhých 18. Oněch zhruba 55 % je rozdíl mezi skupinami v jednom okamžiku, ne propad jednoho mozku o polovinu za tři měsíce. A „přetrvání“ znamená sníženou aktivitu v jednom dalším sezení, ne měsíce po odpojení. Směr je znepokojivý a sedí k logice „co ti ulehčí práci, to tě oslabí“. Číslo i časování ale Stránský nadsadil.

„Brain rot“ — a opatrnost s velkými čísly

Slovník Oxfordu vyhlásil v roce 2024 slovem roku brain rot — „hnilobu mozku“, tedy domnělé zhoršení duševního stavu z přemíry bezduchého online obsahu. To je doložené. Stránský k tomu přidá údajnou studii se 4,5 milionu lidí ve věku 18–34 let, kde se prý kognitivní výsledky zhoršily na dvojnásobek.

Takovou studii se nám dohledat nepodařilo a ta čísla nedávají smysl. Reálná opora pro „mladým klesá schopnost číst a uvažovat“ ale existuje: rozsáhlá analýza Dworaka a kol. (2023, Intelligence) na zhruba 394 tisících dospělých Američanů našla pokles ve verbálním i logickém uvažování — tzv. reverzní Flynnův efekt, otočení trendu, kdy IQ celé 20. století stoupalo. Bod zlomu spadá kamsi kolem roku 2010, tedy k nástupu chytrých telefonů. Jádro Stránského tvrzení tím drží. Konkrétní „4,5 milionu a dvojnásobek“ ber jako neověřené.

Škola: Švédsko otočilo o 180 stupňů

Stránský má pravdu, že Švédsko po patnácti letech digitalizace začalo zase tisknout učebnice. Stálo za tím i stanovisko Karolinska Institutet z roku 2023, že digitální nástroje učení spíš zhoršují než zlepšují a že se má vrátit důraz na tištěnou knihu a učitele. Pozor ale: byl to názorový postoj instituce, ne nová studie.

Velká data k tomu existují a jsou střízlivější, než zní v rozhovoru. OECD už v roce 2015 (data PISA, 64 zemí) zjistila, že země, které masivně nalily peníze do techniky ve školách, nezaznamenaly žádné měřitelné zlepšení ve čtení, matematice ani přírodních vědách. Novější PISA 2022 (81 zemí, na 690 tisíc studentů) ukazuje, že žáci rozptylovaní zařízeními ve výuce mají horší výsledky — ale taky že záleží, jak se technika používá: mírné využití k učení (do hodiny denně) bylo spojené s lepšími skóry, samoúčelné scrollování s horšími. „Digitální výuka je hovadina“ je tedy příliš tlustá čára. Přesnější je: bez vedení a v nadbytku škodí, s rozumem a v míře pomáhá.

Droga puštěná do prázdného prostoru

Tohle je Stránského centrální metafora a stojí za ní víc, než by se zdálo. Argument: dospělý je v Česku průměrně 7,5 hodiny denně u obrazovky, dítě kolem 4,5 hodiny — což u dětí spolkne veškerý volný čas. Práci to sice ulehčuje, ale jakmile vyjdeš z pracovních úkolů, přepneš do prostředí, které je vyloženě návykové. „Není to externí droga, ale zvyšuje to ty vnitřní — dopamin a serotonin. Stejně jako heroin, jen jinou cestou.“

Není v tom sám. Sean Parker, první prezident Facebooku, už v roce 2017 přiznal, že síť byla navržená tak, aby „zneužila zranitelnost v lidské psychologii“ pomocí dávkovaných dopaminových odměn — „a bůh ví, co to dělá s mozky našich dětí“. Stanfordská psychiatrička Anna Lembke v knize Dopamine Nation popisuje úplně stejný mechanismus a u soudu s Metou vypovídala, že nekonečné scrollování „drogizuje“ lidské spojení.

Nejsilnější Stránského argument pro „je to droga“ je přitom praktický, ne teoretický: organizace, které u nás dělají digitální detox, vznikly jako protidrogové poradny — a protokol nezměnily. „Jen místo slova heroin napsaly mobil.“ Zklidnit se, uvědomit si problém, nastavit limit, nahradit návyk něčím jiným — je to stejné jako u alkoholu nebo hazardu. To je pozorování, které těžko shodíš ze stolu.

Proč zrovna malé děti a proč nuda

Tady Stránský mluví ve svém oboru a stojí za to poslouchat. Mozek se podle něj staví jako síť — spoje vznikají z předchozí zkušenosti a hlavně z frustrace. „Potřebuješ čerstvá jablka — a začneš přemýšlet, kde je obchod, kolik je hodin, kolik to bude stát.“ Dítě, které jen pasivně zírá na blikající displej, ale žádnou frustraci k řešení nedostane. „Takový mozek pak vypadá jako okresní cesta, ne jako dálnice.“

Z toho plyne i jeho obhajoba nudy. Nuda není prázdné místo, které je potřeba zaplnit — je to stav, ve kterém se mozek přepne do tzv. default mode network a teprve tam přicházejí nápady a vhledy. Technologie nudu spolehlivě zabíjí, a tím nás okrádá o vlastní myšlenky. „Když pracuju, jsem proaktivní. Ale mozek potřebuje chvíli retroaktivity.“ Tahle část rozhovoru je psychologicky nejcennější a nepotřebuje žádnou nadsázku.

„Nejdřív se musíme naučit přemýšlet. Teprve pak vstoupit do digitálního světa — aby nám sloužil, ne aby nám vládl."

Společnost: kde čísla potřebují opravit

Když rozhovor přejde od mozku ke kauzám, čísla začnou plavat. Pojďme je srovnat s realitou — ne abychom Stránského shazovali, ale protože na webu o duševním zdraví se na čísla u sebevražd nesahá ledabyle.

• Dívka, co spáchala sebevraždu po obsahu na sítích. Stránský mluví o jedenáctileté. Skoro jistě jde o Molly Russell, které bylo 14. Britský koroner v roce 2022 uznal, že online obsah k její smrti „přispěl více než zanedbatelně“ — průlomový verdikt, který stál u zrodu britského Online Safety Act 2023.
• „Žaloby za 6, 66 a 660 milionů.“ Doložitelná je první z nich: porotní verdikt z Los Angeles (2026) přiřkl mladé žalobkyni 6 milionů dolarů od Mety a Googlu. Reálné je i to, že Metu od roku 2023 žaluje 41 amerických států za návykový design. Konkrétní „66 a 660 milionů“ se ověřit nedalo — ber je jako orientační, ne jako fakt.
• „400% nárůst sebevražd mladých dívek.“ Číslo je nadsazené. Reálná data ze sbírky Jonathana Haidta (The Anxious Generation, CDC) pro dívky 10–14 let od roku 2010 mluví o nárůstu sebevražd zhruba o 167 % a návštěv pohotovosti kvůli sebepoškození zhruba o 188 %. To je dost zlé i bez zaokrouhlení nahoru.
• Papež a „dehumanizace 50ד. Reálné je, že papež Lev XIV. udělal z AI jedno z hlavních témat a v poselství z června 2025 varoval před „zatměním smyslu pro to, co je lidské“, zvlášť u dětí. To „ekumenické prohlášení, kde slovo dehumanizace zazní padesátkrát“ se ale potvrdit nedalo.

Co naopak sedí: Evropský parlament v roce 2025 doporučil 16 let jako hranici pro sociální sítě (s rodičovským souhlasem od 13). Není to závazný zákon, ale směr je přesně ten, o kterém Stránský mluví.

LLeMmings a Fermiho stín

Dva pojmy, kterými Stránský maluje budoucnost. První je „LLeMmings“ — pojem, který v eseji pro The Atlantic zavedla Lila Shroff. Označuje lidi, kteří svoje rozhodování úplně outsourcují na jazykové modely a nekriticky dělají, co jim AI poradí. Není to jen bonmot: studie Gerlicha (2025, Societies) na 666 lidech našla negativní vztah mezi častým používáním AI a kritickým myšlením, vysvětlený „kognitivním odlehčováním“ — čím víc myšlení odložíš na stroj, tím míň ho trénuješ. Mladší lidé na tom byli hůř.

Druhý je „Fermiho křivka“. Pozor — žádný takový zavedený pojem ve vědě není, je to Stránského vlastní rámování Fermiho paradoxu a tzv. Velkého filtru: myšlenky, že civilizace, která předá své rozumové i reprodukční schopnosti něčemu neživému, dospěje ke katastrofě. Jako metafora silná. Jako „křivka“, kterou by někdo změřil, neexistuje. Bereme ji jako obraz, ne jako data.

A teď to užitečné: jak si mobil pustit k tělu pod kontrolou

Nejlepší na rozhovoru není apokalypsa, ale konkrétní návod. Stránský má sedm kroků, jak si odvyknout od telefonu — ne všechno najednou, postupně:

1. 1
   Sepiš si na papír, kde trávíš čas

   Den nebo dva si poctivě zapisuj, kolik hodin a čím trávíš: práce, sítě, telefonáty, scrollování. Dokud si to neuvědomíš, není co řešit.
2. 2
   Hodinu před spaním vypni všechno

   Veškerou digitální techniku odlož hodinu před usnutím. Pomáhá to mozku i spánku.
3. 3
   Půl hodiny po probuzení nic nezapínej

   Podle Stránského nejtěžší krok. Ráno patří tobě, ne notifikacím.
4. 4
   Vyber si v týdnu hodinu bez techniky

   Třeba středa od jedné do dvou. Pak okno postupně rozšiřuj. Dobře funguje aktivita, kde mobil stejně nemůžeš mít — třeba bazén.
5. 5
   Nahraď scrollování něčím jiným

   Neříkej si „mám 43 minut, co teď?“. Předem si rozmysli, co budeš dělat místo scrollování — vrátíš se k tomu seznamu z prvního kroku.
6. 6
   Smaž aplikace, které s tebou mluví

   Vypni notifikace, odinstaluj appky, co tě samy oslovují. Ať mluvíš s telefonem ty, ne on s tebou.
7. 7
   Přepni telefon do šedé

   Černobílý displej sníží přitažlivost zhruba u 45 % lidí. Krajní krok je přejít na tlačítkový telefon.

K tomu jeden princip, který v rozhovoru zazní jako klíč ke všemu — posloupnost. Britský psycholog, na kterého Stránský odkazuje, radí: než sáhneš po AI nebo vyhledávači, vezmi nejdřív papír a tužku a deset minut přemýšlej o tom, co vlastně chceš. „Když nedodržíš to pořadí a první jdeš do nástroje, tak už to nejsi ty, ale ten nástroj.“ Funguje to jako bar, kde ti barman plácne koktejl dřív, než se stačíš rozhlédnout — smysl je dát si zpátky vlastní tempo.

A nakonec společenský recept, který Stránský považuje za nejúčinnější: udělat z bezohledného mobilování sociální faux pas, jako se kdysi stalo nemoderním kouřit u stolu. Ne zákonem, ale tím, že hlasitý TikTok v tramvaji nebo telefon na prvním rande prostě přestane být cool.

Co si z toho vzít

• Drží: obrazovky a sítě fungují na odměňovací systém mozku jako měkká droga; pasivní konzum bez frustrace nestaví nové spoje; papír a ruční psaní zapojují mozek víc; outsourcovat celé myšlení na AI oslabuje kritické myšlení; mladým klesají skóre v uvažování.
• Ber s rezervou: „50 % za tři měsíce“, „4,5 milionu / dvojnásobek“, „400 % sebevražd“, „66 a 660 milionů“, „papež dehumanizace 50ד — buď nadsazené, nebo neověřené.
• Hlavní omyl, kterému se vyhnout: zaměnit „je rozumné být opatrný a mírnit“ za „je to rakovina, kterou musíme vymýtit“. Stránský to v zápalu občas přežene. Data podporují to první, ne druhé.
• Co udělat hned: spočítej si vlastní hodiny u displeje, zaveď ráno a večer bez telefonu a příště si k AI sedni až po vlastním přemýšlení na papíře.

Když nestačí

Pokud cítíš, že máš mobil nebo sítě skutečně mimo kontrolu — saháš po něm bez chuti, kvůli tomu nespíš, zhoršuje ti to náladu nebo soustředění — není to slabost vůle, ale rozjetá smyčka, na kterou existuje pomoc. V Česku jsou desítky poraden pro digitální závislost (mnohé vyrostly z protidrogových center) a u dětí s ADHD je omezení obrazovek často první krok dřív, než se vůbec uvažuje o lécích. Tenhle text je rozbor jednoho rozhovoru, ne diagnóza ani terapie. Když se symptomy úzkosti nebo deprese drží, patří to k odborníkovi, ne k dalšímu článku.