Česká psychologická veřejnost zná jména Yalom, Rogers, Frankl, Beck. Málokdo z laiků ale ví, že tyhle tradice k nám překládal — doslova i v živé praxi — Jan Vymětal. Učebnice, ze kterých se od 90. let učí čeští psychologové a psychoterapeuti, jsou zčásti jeho.
Kdo byl Jan Vymětal
Narodil se v roce 1945 v Praze. Vystudoval jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a část studia absolvoval i v Hamburku, kde se seznámil s rogersovskou psychoterapií. Léta pracoval jako klinický psycholog na psychiatrických pracovištích — v Sadské, v Kosmonosech i v Praze. Od roku 1990 stál u zrodu Ústavu pro humanitní studia v lékařství na 1. lékařské fakultě UK, který v letech 1998–2008 vedl. Na 1. LF UK působil jako pedagog až do své smrti v roce 2023.
Profiloval se primárně v humanistickém směru — PCA (přístup zaměřený na člověka podle Rogerse) — a v existenciální psychoterapii v duchu Frankla a Yaloma. V době, kdy se česká psychoterapie po roce 1989 otevírala světu, patřil Vymětal k mála lidem, kteří uměli západní rámce srozumitelně přetlumočit.
Co učí jeho učebnice
Úvod do psychoterapie (2003) a Obecná psychoterapie (2004 / 2010) jsou standardní čtení v českých studijních programech. Co z nich stojí vypíchnout pro laika:
1. Terapie = vztah, ne technika
„Rogersovská premisa, kterou Vymětal přeložil do české klinické kultury: nejdůležitější faktor úspěchu terapie není diagnostická přesnost ani metoda, ale kvalita terapeutického vztahu."
Wampold to později potvrdil kvantitativně: na výsledku terapie se kvalita terapeutického vztahu podílí výrazně víc než konkrétní použitá technika. Vymětal o tom psal česky v době, kdy to ještě nebyl převládající názor.
2. Tři Rogersovy podmínky
- Empatie — porozumění světu klienta „zevnitř“.
- Kongruence — terapeut je autentický, ne skrytý za rolí.
- Nepodmíněné pozitivní přijetí — přijmout klienta bez soudu, i když s ním nesouhlasím.
Podle Rogerse jsou tyto tři podmínky nutné a postačující k terapeutické změně. Vymětal tuto premisu představil českému čtenáři a doplnil ji o kritiku — u těžších stavů (psychóza, akutní trauma) nepostačují, ale nutné jsou všude.
3. Integrativní přístup
Vymětal nebyl purista. Jeho učebnice představují vedle sebe psychoanalýzu, KBT, humanistické směry i rodinnou terapii a obhajují eklekticko-integrativní přístup. V době, kdy se české psychoterapeutické školy ostře vymezovaly, to byl osvícený postoj.
Co Vymětal dělá jinak
1. Jazyk
Česká psychologická literatura sklouzává ke dvěma krajnostem: buď akademická vata, nebo populární self-helpový tón. Vymětal píše mezi tím — srozumitelně, přesně, bez zbytečného žargonu i bez zjednodušování. Odborný čtenář i motivovaný laik se v něm zorientují stejně dobře.
2. Kontext českého prostředí
Vymětalovy texty jsou zakořeněné v české klinické realitě — v nemocnicích, LDN, na OSPOD, ve školních poradnách. Nikdy to není „jak se to dělá v New Yorku“. Případové studie jsou české. Legislativa, kterou odkazuje, je česká.
3. Etika
Vymětalovy kapitoly o etice psychoterapie byly v české literatuře dlouho jediné svého druhu. Pracuje v nich s dvojími vztahy, informovaným souhlasem i se supervizí — s tématy, která si česká terapeutická obec v 90. a nultých letech teprve osvojovala.
Limity
Vymětalova práce vznikala převážně v 90. a nultých letech. Některé oblasti — trauma-informovaná péče, polyvagální teorie nebo neuropsychoterapie — v jeho textech v dnešní podobě nenajdeš. Kdo hledá aktuální přístupy k traumatu, potřebuje dnes navíc Van der Kolka, Danovou nebo Siegela.
Druhá věc: jeho humanistická orientace znamená, že rychlé, krátkodobé intervence (krátká KBT, protokoly ACT) v jeho textech sice jsou, ale nestojí v centru pozornosti. Pro klienta s běžnou úzkostí nebo fobií je lepší jiná cesta.
Kde Vymětala potkat
- Archiv České televize — několik rozhovorů o psychoterapii.
- Záznamník Honzy Vojtka — rozhovor o terapeutickém vztahu.
- Jeho knihy — Grada a Portál je nadále vydávají.
Nejúčinnějším nástrojem psychoterapeuta je jeho vlastní osobnost. Techniku se naučíš rychle; být kongruentní se učíš celý život.
Co si odnést
- Vymětal byl český most mezi PCA a existenciální terapií na jedné straně a klinickou praxí na druhé.
- Základní teze: terapie je vztah, ne technika.
- Učebnice Úvod do psychoterapie a Obecná psychoterapie jsou stále použitelné.
- Pro trauma a polyvagální rámec potřebuješ navíc jiné autory.