„Zaměřujeme se na celého člověka.“ „Holistický pohled na zdraví.“ „Tělo, mysl i duše dohromady.“ Tahle slovní zásoba je dnes všude — od ordinací přes wellness studia po YouTube. A je svůdná: zní moudře, laskavě a celistvě.
Jenže slovo „holistický“ má zvláštní vlastnost. Někdy ukazuje na velmi solidní lékařskou myšlenku. A někdy nepojmenovává vůbec nic — jen vytváří dojem hloubky. Naučit se ten rozdíl slyšet je užitečná dovednost.
Co to slovo znamená
Holismus je v jádru jednoduchá teze: celek je víc než součet částí. V medicíně z toho plyne rozumný požadavek — nedívat se na játra nebo na štítnou žlázu izolovaně, ale na člověka, jeho život, spánek, stres a vztahy.
Tohle není alternativní nápad. Lékař George Engel ho v roce 1977 popsal jako biopsychosociální model: zdraví a nemoc vznikají na průsečíku biologie, psychiky a sociálního prostředí. Je to dávno respektovaná součást medicíny. V tomhle smyslu je „holistický“ plnohodnotný a důležitý pojem.
I jazyk sám má přitom v péči svou roli. Moerman a Jonas (2002) ukázali, že to, jak je léčba podaná a co pro pacienta znamená, ovlivňuje výsledek — mluví o „odpovědi na význam“. Pozornost k celému člověku tedy reálně něco dělá. To ale neznamená, že jakékoli použití slova „holistický“ je tím odpovědí na význam podloženo.
Kdy je to jen jazyk
Problém nastává, když „holistický“ přestane něco popisovat a začne jen signalizovat. Pak funguje jako značka důvěryhodnosti — má v tobě vzbudit pocit, že tady je někdo laskavý a hluboký, ještě než cokoli řekl o věci.
Poznáš to podle dvou věcí. Za prvé, slovo nese veškerou váhu — když ho odstraníš, věta nic neztratí, protože tam žádné konkrétní tvrzení nebylo. Za druhé, „holistický“ slouží jako protiklad k „redukcionistické“ běžné medicíně, a tím i jako tichý argument: my vidíme celek, oni jen kousky. To je rétorický trik, ne popis metody. Příbuzný jev rozebírá článek „Funkční medicína“.
„Když slovo „holistický“ z věty vyškrtneš a nic se neztratí, nepopisovalo nic — jen budilo dojem."
Tři otázky, které dojem oddělí od obsahu
Až příště uslyšíš „holistický přístup“, zeptej se:
- Co konkrétně to znamená v praxi? Dobrá odpověď je hmatatelná — „věnujeme čas spánku, stravě a stresu, a tady je jak“. Špatná odpověď slovo jen zopakuje jinými slovy.
- Stojí konkrétní rady na důkazech? „Celistvost“ není metoda léčby. Pod nálepkou musí být postupy, které jdou ověřit.
- Slouží to slovo jako odznak, nebo jako popis? Pokud má hlavně vzbudit důvěru a postavit „nás“ proti „nim“, je to jazyk, ne obsah.
Časté omyly
„Holistický znamená automaticky lepší a laskavější.“
Neznamená. Říká jen, jak se daná praxe pojmenovává. Laskavost a kvalitu poznáš podle toho, co se reálně děje, ne podle nálepky.
„Běžná medicína vidí jen orgány, ne celého člověka.“
Pohled na celého člověka je součást seriózní medicíny už od 70. let. Že se na něj v přetížené ordinaci nedostane čas, je problém systému — ne důkaz, že ten pohled patří jinam.
„Holistický přístup je protikladem vědeckého.“
Není. Skutečný holismus a věda si neodporují — biopsychosociální model je obojí zároveň. Protiklad vzniká jen tam, kde slovo slouží jako náhrada za důkaz.
Když nestačí
Pozornost k celému člověku je hodnota, kterou si přát máš. Ale slovo „holistický“ ti samo o sobě neřekne, jestli ji dostáváš. U konkrétního zdravotního problému se ptej na konkrétní postup a jeho oporu v důkazech — a při závažném příznaku to patří k praktickému lékaři nebo specialistovi. Jak číst lákavý jazyk obecně, rozebírá článek o zdravotním YouTube.